Fytosteroly a jejich možnosti – update: II. díl

V první části tohoto miniseriálu jsem zmínil některé základní údaje o kategorii rostlinných substancí, z nichž některé byly či ještě jsou bezdůvodně nabízeny na sportovním trhu s nutrienty. Pro osvěžení zopakuji některé zásady:

Rostlinné steroly, čili fytosteroly, zahrnují komplexní skupinu sloučenin, kterou v současné době tvoří 9 identifikovaných C28 a C29 sterolů[i]. Od živočišného cholesterolu se odlišují především metylovou či etylovou skupinou na 8 uhlíku vedlejšího řetězce molekuly. Nacházejí se v některých rostlinách a mají tam podobnou funkci, jako cholesterol u vyšších živočichů. Ve svém neesterifikovaném stavu jsou součástí lipidové dvojvrstvy buněčných membrán. K hlavním rostlinným sterolům nacházejících se v lidských potravinách patří β-sitosterol (C29), campesterol (C28) a stigmasterol (C29).

V úvodním článku jsem popsal obecné vlastnosti fytosterolů. V tomto pokračování zmíním podrobněji charakteristiky v přírodě se nejčastěji vyskytujících tří uvedených fytosterolů.

Β-sitosterol (C29)

Proč nezačít v potravinách zřejmě nejrozšířenějším sterolem,  který byl dříve rovněž nabízen v amerických kulturistických časopisech coby stimulans různých anabolických endogenních hormonů[ii]. Sranda přece musí být za každou cenu, hlavně když to platí neinformovaný naivní spotřebitel. Nemohu zcela s jistotou říci, že tuto sračku některý vykuk nenabízí pro anabolické účely ještě dnes, a to třeba ve směsích s jinými steroly. Pokud se s tímto produktem setkáte mohu doporučit pouze jediné: „nekupovat pro kulturistické účely“. Od takového dealera bych osobně nekoupil již žádný jiný produkt a nekoupil bych nic od firmy, která podobné nesmysly vyrábí či prodává. Skutečně seriózní výrobce to dělat nebude.

Nejenom, že β-sitosterol vám nezvedne krevní koncentrace testosteronu, ale výzkum na krysách ukazuje, že by je mohl dokonce snížit[iii]. V citované studii došlo k poklesu hladin testosteronu o 33%. Pokud je toto vaším záměrem, pak je to pro vás suplement volby. Tento fytosterol ovšem není inertní substancí, jak dokazuje tato a další studie.

ß-sitosterol pro léčení chorob prostaty

Myslíte si, že nějaký anabolický činitel či stimulátor endogenního testosteronu by byl vhodným lékem pro léčení chorob prostaty? Z hlediska léčení benigní hypertrofie prostaty (dále BHP) i rakoviny prostaty vykazuje ß-sitosterol určité pozitivní výsledky, což je v příkrém rozporu s jeho potenciálním využitím coby stimulátoru svalové hypertrofie.

Tato substance je mimo jiné hlavním aktivním ingredientem v Saw palmetto[iv] čí Serenoa repens. Koncentráty z této americké trpasličí palmy slouží k léčení klinické BHP[v]. Serenoa repens (francouzský přípravek Permixon™) je již komerčně dostupný několik let pro léčení mužů s BHP. Jedná se o lipido-sterolový extrakt z již zmíněné palmy, a je to komplexní směs různých látek. Hlavním účinným ingredientem má být v tomto případě právě β-sitosterol[vi]. Je třeba zdůraznil, že i samotný koncentrovaný β-sitosterol se s úspěchem používá při léčení zmíněné BHP[vii]. Molekula tohoto sterolu je podobná estrogenům, což by mohlo naznačovat jeho mechanismus účinku.

Vzpomínám si na inzeráty, nabízející tento nesmysl jako naturální prostředek, pro zvyšování endogenní produkce anabolických hormonů[viii]. Na lidské naivitě a neinformovanosti je třeba vydělávat, tak to vždycky bývalo, je a bude.

Určité kladné výsledky byly dosaženy i u chorob rakoviny prostaty[ix]. V případě, že by chtěl někdo užívat ß-sitosterol bez závažné indikace, nabízím zde jedno varování: podávání β-sitosterolu mělo v jedné studii negativní vliv na změnu ultrastruktury jaterních buněk u myší[x]. Nezapomeňte, že se jedná o steroidní molekulu, která je odbourávána, stejně jako většina léků, v mikrozomech jaterních buněk. Zda je podávání této a podobných fytosterolů bezpečné u lidí nikdo pořádně dlouhodobě nezkoušel, a tak jejich užívání je bezesporu spojeno s určitým, byť neznámým, zdravotním rizikem.

ß-sitosterol a imunitní systém

Jinou oblastí, kde by se β-sitosterol mohl prosadit jako lék je imunologie. Fytosteroly a steroliny (glukosidy sterolu) vykázaly schopnost reverzovat imunologické abnormality[xi] jak u pacientů s plícní tuberkulózou, tak HIV[xii].

Správně fungující imunitní systém je důležitý pro každého člověka, pro sportovce zvlášť. Všeobecně je akceptováno, že trénink nízké intenzity může imunitnímu systému prospět tím, že zvyšuje reakce lymfocytů na mitogenní stimulaci a zvyšuje počet NK buněk a počet lymfocytů. Ale pozor: Cvičení vysoké intenzity dlouhého trvání je spojováno naopak s negativním dopadem na imunitní systém[xiii]. Bylo mimo jiné zjištěno, že intenzivní trénink zvyšuje sérové koncentrace zánětlivých cytokinů, jmenovitě IL1β (interleukin 1ß), IL6 a TNFα (tumorový nekrotický faktor)[xiv]. Tito sportovci jsou pak náchylnější k různým infekcím, např. infekcím horních cest dýchacích. O tom se mnozí z vás jistě mohli sami přesvědčit. Předpokládá se, že zde hrají svou roli některé hormony, zvláště glukokortikoidy, jmenovitě kortizol a jeho antagonista -dehydroepiandrosteron (DHEA)[xv], což je prekurzor testosteronu.

Vědci tedy zkoušeli, jaký vliv bude mít β-sitosterol na imunitu sportovce. Dobrovolníkům, kteří se zúčastnili ultramaratonského běhu v Kapském Městě v Jižní Africe, byly podávány kapsle obsahující směs β-sitosterolu a jeho glukosidu (steroliny). Další skupina obdržela neúčinné placebo. Nejdramatičtější rozdíly mezi těmito dvěma skupinami byly změny v IL6 (interleukin 6) a poměry kortizolu:DHEA[xvi]. Placebo skupina měla typické zvýšení v zánětlivých cytokinech, zatímco stejné krevní substance se významně snížily u dobrovolníků, ingestujících kapsle s účinnou látkou. Výzkumníci spekulovali, že směs BSS:BSSG je možná naturální antistresový agens či antagonista kortizolu. V každém případě výzkumníci doporučují další výzkum v této oblasti.

Z uvedeného vyplývá, že β-sitosterol by mohl najít uplatnění jako naturální lék, ale o nějakých anabolických účincích si můžeme nechat jenom zdát. Ovšem, kdyby nějaké účinky na sportovní výkon měl, byl by bezpochyby zahrnut na seznam zakázaných dopingových substancí, protože by se zřejmě jednalo o doping. Vždyť i příjem kofeinu je limitován povolenou koncentrací v moči.

Campesterol (C28)

Campesterol je druhým nejčastěji se vyskytujícím fytosterolem v potravinách, a tak bude prospěšné zařadit jej do tohoto pojednání. Musím ale podotknout, že jsem se osobně nikdy nesetkal s nabídkou tohoto ingredientu ve sportovních suplementech. Pokud někdo ano, měl smůlu v případě, že si jej koupil pro kulturistické účely. Byly to bezesporu vyhozené peníze. Proč jej tedy zmiňuji? V době, kdy jsem psal pro jistý papírový časopis jsem obdržel písemný dotaz jednoho čtenáře mimo jiné i na tuto substanci. Proč se dotazoval právě na tento, poměrně neznámý, fytosterol jsem se nikdy nedozvěděl. Má odpověď nebyla ve zmíněném mediu nikdy publikována z důvodů, které nebudu rozvádět, ale které si bezesporu domyslíte.

Vraťme se nyní k meritu věci. V porovnání s jinými fytosteroly je výzkum campesterolu ještě o něco více omezenější, i když tím nechci naznačovat, že v jiných případech rostlinných sterolů to je o mnoho lepší. Není. Přejděme k otázce biologické dostupnosti fytosterolu. V jedné studii činila absorpce campesterolu 13%, což bylo podstatně více než shodných 4% u ß-sitosterolu a stigmasterolu[xvii].

Z toho, co mám k dispozici, tj. všechny studie z databáze Medline, mohu uzavřít, že neexistuje žádný důkaz o jeho stimulačních účincích na endogenní anabolické hormony (GH, IGF-1, testosteron), tím méně pak důkaz o přímých modulačních účincích na tělesnou kompozici zvířat či dokonce u člověka. V jedné studii vědci zkoumali vliv dietního cholesterolu na absorpci campesterolu u opic. Došlo k zajímavému výsledku. Čím vyšší úrovně dietního cholesterolu, tím vyšší absorpce campesterolu[xviii]. Nedomnívám se, že by kvůli vyšší absorpci se někdo chtěl ládovat cholesterolem, ale člověk v kulturistice nikdy neví?

Nakonec něco o stigmasterolu

Z pohledu možného využití stigmasterolu, dalšího fytosterolu, pro výkonnostní cíle ve sportech není co uvést. Žádná studie, která by se touto možnosti zabývala či jenom něco naznačovala neexistuje. Stejně jako ostatní fytosteroly, i stigmasterol vykazuje užitečné vlastnosti na snižování krevního cholesterolu[xix]. Totéž může být řečeno o příznivém působení na některé typy rakoviny. Cholesterol a tuky jsou dietní faktory, ovlivňující výskyt rakoviny tlustého střeva. Výzkum ukazuje, že absolutní množství konzumovaného cholesterolu není tak významným faktorem, jako jeho poměr ke konzumovaným rostlinným sterolům v dietě[xx]. Pokud by se chtěl někdo pro tyto účely cpát fytosteroly, pak je třeba upozornit na to, že neexistuje žádná dlouhodobá studie na lidech, potvrzující zdravotní nezávadnost této praxe. Asi bude přece jenom výhodnější omezit příjem cholesterolu a tuku.

Závěr:

V příštím pokračování této minisérie zmíním diosgenin. Tedy, podle mého názoru, zcela zbytečný suplement na kulturistickém trhu. Není ovšem zdaleka jediným, který by mohl být stejným přívlastkem takto označen. Takže dělat definitivní závěr o fytosterolech by bylo předčasné. Jedno konstatování ovšem mohu učinit kdykoliv a řeknu to zcela jasně: „Nutriční suplementy nejsou v žádném případě tím rozhodujícím aspektem při hledání maximálního svalového rozvoje a definice. K tomuto účelu mají kulturisti jiné prostředky“. Když jsem někdy v počátcích 90.let dělal instruktora ve Fitness centru odpovídal jsem na dotazy typu: „chci dělat kulturistiku, ale nechci mít kulturistické svaly“, takto: „Žádné strachy, tyto svaly jsou výsledkem zvířecího dopingu, tyto svaly nikdy mít nebudete“. Obzvláště byly dojemné dotazy podobného ražení vnesené ženami. Běžný člověk si skutečně myslí, že svalnatá těla ukazována v televizi či časopisech jsou výsledkem tréninku a výživy. Televizní moderátoři by zřejmě v tomto ohledu potřebovali odborné školení. Jinak vypouštějí do éteru poplašné zprávy o spojitosti hypertrofovaných svalů a tréninku. Viděl a slyšel jsem to v televizi několikrát. Připomíná mi to některá tvrzení z dob „reálného socialismu“. Již nikdy více. Mnohokrát jsem se měl možnost o tom přesvědčit. Naposledy z vašich E-mailů. V této souvislosti mne vždycky zaujmou kecy o tvrdém dlouholetém tréninku, správné výživě, používání weiderových principů a dalších zhovadilostech. Tyto poplašné zprávy mohou vyslovovat pouze naivkové, nebo lidé s pokrouceným charakterem. Připouštím ale, že i u dopingových svalů bude hrát významnou roli genetika. Úloha tréninku a jeho podíl na celkovém dosaženém výsledku bude pak odviset od používaných dávek anabolických steroidů a jiného dopingu. To je ovšem můj názor, pro který nemám přímé reference. 

Mnohé ingredience, obsažené v suplementech, ovšem působí v oblasti metabolismu člověka, a tedy mohou mít vliv, a skutečně jej mají, na některé parametry zdraví. To je, podle mého názoru, oblast, kde je třeba hledat využití těchto, špatně nasměrovaných, nutrientů.

Naopak, doporučovat koenzym Q10 kulturistům, jak se stalo v jistém kulturistickém časopise středoevropské provenience v roce 1999 je, slušně řečeno, nezodpovědné a hloupé jednání. Právníci by si s tím možná poradili a kvalifikovali by to jinak. Užívání tohoto produktu pro tyto účely bude kontraproduktivní, alespoň tak ukazuje mimořádně rozsáhlý výzkum (na 2000 studií). Zajímavé je v tomto směru bádání švédských výzkumníků. V roce 1996 publikovali studii z níž vyplývá, že intenzivní bicyklový test ve spojení s předchozím podáváním koenzymu Q10 způsobil značné zvýšení krevních koncentrací enzymu kreatin kinázy, což je nepřímý markér buněčného poškození[xxi]. Stručně řečeno: došlo k buněčnému poškození svalové tkáně. V následném roce 1997 tato výzkumná skupina přišla s další studii. Studie zkoumala účinky orální suplementace koenzymu Q10 na aerobní a anaerobní výkonnost v průběhu 22denní suplementace. Výsledky ukázaly, že u anaerobního bicyklového testu (10*10s.)placebo skupina vykázala významně lepší zlepšení než Q10 skupina po tréninkové a suplementační periodě[xxii]. Ještě máte chuť na tento koenzym? Budu tedy pokračovat. Studie z roku 1999 zjistila, že koenzym Q10 suplementace v rozsahu 120 mg/den 17 intenzivně trénujícím zdravým mužům zvýšila koncentrace tohoto koenzymu v plazmě, ale nikoliv ve skeletálním svalu[xxiii]. Tedy samé nepříznivé zprávy. Ovšem nenechte se splést. Koenzym Q10 je mimořádně úspěšná substance v indikovaných případech nemocí. To je ovšem jiná kapitola, zde jsem hovořil o sportovním výkonu a sportovcích, nikoliv alternativní medicíně. Po osobních zkušenostech s touto substancí bych volil přednostně nákup od farmaceutické firmy.

Nezodpovězenou otázkou pak zůstává efektivní dávkování této a jiných substancí a z toho plynoucí ceny. Tento článek ovšem byl o fytosterolech. Příště o diosgeninu. Ať je nějaká sranda.

Reference: 

1. Spiller G. Handbook of Lipids in Human Nutrition. CRC Press, Inc. 1996: 101- 105.
2. Goldman B. Death in The Locker Romm II. Elite Sports Medicine Publications Inc. Chicago, Illinois, 1991: 246.
3. Awad A. Phytosterol feeding induces alteration in testosterone netabolism in rat tissues. J Nutritional Biochemistry. 1998/9: 712-717.
4. Brainum J. Can herbs impair fertility? Applied metabolics. 1999/20: 6-8.
5. Wilt T. Saw palmetto extracts for treatment of benign prostatic hyperplasia: a systematic review. JAMA. 1999/48: 88-89.
6. Brainum J. Can Herbs Impair Fertility?. Applied Metabolics. 1999/20: 6-8.
7. Wilt T. Beta-sitosterol for treatment of benign prostatic hyperplasia: a systematic review. BJU Int. 1999/83: 976-983.
8. Goldman B. Death in the Locker Room. Elite Sports Medicine Publication Inc. Chicago, Illionis. 1991.
9. Von Holtz R. Beta-sitosterol activates the sfingomyelin cycle and induces apoptosis in LNCaP human prostate cancer cells. Nutr Cancer. 1998/32: 8-12.
10. Tamura N. Effect of beta-sitosterol on ultrastructire of liver cells in yang and aged mice. Int J Vitam Nutr Res. 1998/68: 471-473.
11. Bouic P. Beta-sitosterol and beta-sitosterol glucoside stimulate human peripheral blood lymphocyte prolifration. Int J Immunopharmacol. 1996(18: 693-700.
12. Bouic P. Immunomodulation in HIV/AIDS. AIDS Bull. 1997/6: 18-20.
13. Newsholm E. Biochemical mechanism to explain immunosuppresion in well-trained and overtrained athletes. Int J Sports Med. 1994/15: S142-S147.
14. Gamus G. Are similar inflammatory faktors involved in strenuous exercise and sepsis. Intensive Care Med. 1994/20: 602-610.
15. Hoffman G. Exercise and the immune systém: a model of the stress response. Immunol Todey. 1994/15: 382-387.
16. Bouic P. The effects of B-sitosterol(BSS) and B-sitosterol Glucoside (BSSG) Mixture on Selected Immune Parametrs of Marathon Runners. Int J Sports Med. 1999/20: 258-262.
17. Sanders D. The safety evaluation of phytosterol esters.Part 6. The comparative absorption and tissue distribution of phtosterols in the rat. Food Chem Toxicol. 2000/38:  485-491.
18. Bhattacharya A. Effect of cholesterol level on plasma campesterol concentration in rhesus monkeys. Ann Nutr     Metab. 1987/31: 276-281.
19. Andriamiarina R. Effects of stigmasterol-supplemented diets on fecal neutral sterols and bile acid excretion in rats. Ann Nutr Metab.  1989/33: 297-303.
20. Nair P. Diet, nutrition intake, and metabolism in populations at high and low risk for colon cancer. Dietary cholesterol, beta-sitosterol, and stigmasterol. Am J Clin Nutr. 1984/40:927-930.
21. Malm C. Supplementaton with ubiquinone-10 couses cell damage  during intense exercise. Acta Physiol Scand. 1996/157: 511-512.
22. Malm C. Effects of ubiquinone-10 supplmentation and high intensity training on physical performance in humans. Acta Physiol Scand. 1997/161: 379-384.
23. Svenson M. Effect of Q10 supplementation on tissue Q10 levels and adenine nucleotide catabolism during high-intensity exercise. Int J Sports Nutrition 1999/9: 166-180.