Fytosteroly a jejich možnosti – update: I. díl

Rostlinné steroly, čili fytosteroly, zahrnují komplexní skupinu sloučenin, kterou v současné době tvoří 9 identifikovaných C28 a C29 sterolů[i]. Od živočišného cholesterolu se odlišují především metylovou či etylovou skupinou na 8 uhlíku vedlejšího řetězce molekuly. Nacházejí se v některých rostlinách a mají tam podobnou funkci, jako cholesterol u vyšších živočichů. Ve svém neesterifikovaném stavu jsou součástí lipidové dvojvrstvy buněčných membrán. K hlavním rostlinným sterolům nacházejících se v lidských potravinách patří β-sitosterol (C29), campesterol (C28) a stigmasterol (C29). Kulturisti na celém světě budou znát s největší pravděpodobnosti jiný fytosterol, a to diosgenin, který je hlavním a údajně jediným ingredientem v dříve agresivně inzerovaném stejnojmenném produktu Diosgenin™.
V tomto miniseriálu se nebudu zabývat žádnými produkty, ale pouze v nich obsažených ingredienty - fytosteroly. Jediným důvodem, proč jsou tyto substance používány v kulturistických suplementech může být, podle mého názoru,  pouze finanční zisk. Možná má na to někdo jiný názor, nechť tedy dá o sobě vědět. Stačí, když o tom napíše článek do některého masmédia, třeba na toto internetové místo. Ovšem tvrzení tam obsažená by měla být doložena originálním vědeckým výzkumem. Jinak tato tvrzení nelze považovat za validní. Kupodivu, od původního zveřejnění tohoto miniseriálu o rostlinných sterolech na powerfitu se mi nikdo s konkrétním kritickým názorem neozval. Pardon, jistý kulturistický funkcionář mne v telefonním hovoru napadl ohledně diosgeninu. Řekl mi něco v tom smyslu, když to mám zestručnit, že jednám unáhleně. To je ovšem kardinální omyl, navíc to nebyla konstruktivní kritika, nýbrž výbuch emocí. Mé postoje jsou výsledkem celoživotního studia a zkušeností s kulturistikou.  Někde jsem to již zmiňoval. Až později, když jsem si prohlédl oficiální stránky výboru svazu kulturistiky, jsem pochopil, proč tato agresivní obrana zcela bezcenného suplementu. Mělo to samozřejmě ekonomické pozadí. Lépe by bylo, kdyby tento funkcionář své názory sumarizoval a pokusil se má tvrzení vyvrátit. To se mu ale nemůže podařit. Pravda je na mé straně.

Další rostlinnou substancí propagovanou kulturistům coby anabolický činitel je γ-oryzanol. Tato látka obsahuje dvousložkové molekuly složené ze směsi 5ti fytosterolů estericky vázaných s kyselinou ferulovou[ii]. Za účinnou látku se ovšem považuje v tomto případě právě kyselina ferulová[iii].

V USA tvoří fytosteroly méně než polovinu konzumovaných sterolů, zbytek jde na vrub cholesterolu[iv]. Avšak v zemích, které konzumují převážně potraviny rostlinného původu, může být poměr cholesterol/fytosterol obrácen. Následně si ukážeme, co lze od fytosterolů obecně očekávat. V pokračování pak popíšeme charakteristiky některých z těch, nabízených kulturistům. Základem budou samozřejmě tvořit informace získané z vědeckého výzkumu. Pokud má někdo z čtenářů zkušenosti s těmito produkty, ať kladné či záporné, uvítám jeho reakce.

Fytosteroly jsou steroidy

Mým názorem je, že základní informace z anatomie, fyziologie, biochemie a dalších příbuzných věd by měl čtenář čerpat z učebnic. Časopisecké články by se, proto, neměly zdržovat popisem těchto triviálních záležitostí. Situace na trhu mne ovšem přinutila v tomto případě udělat výjimku a zařadit chemicky fytosteroly tam, kam patří, tedy mezi steroidy. Vypůjčím si k tomu učebnici biochemie pro lékařské fakulty. Bezesporu tam obsažené informace lze považovat, většinou, za seriózní. Především, steroidy jsou organické sloučeniny. Základem jejich organické molekuly je tzv. cyklopentanoperhydrofenantrén[v]. Molekula je složena ze 4 kruhů, čili gonán. Na papíře se však setkáte se 3 šestiúhelníky a jedním pětiúhelníkem. Pod mikroskopem to bude vypadá jinak, proto se tento cyklický útvar označuje v literatuře jako kruh, v daném případě tedy 4 kruhy. Dále se v této učebnici hovoří na str. 278 přímo o tom, že: "Fytosteroly jsou steroidními sloučeninami rostlin". Odkud se tedy bere tvrzení autorů jistého inzerátu, že: " Diosgenin je nesteroidní . . . . Je to pouhá nevědomost, nebo záměr? Více o tom v druhém díle této série článků, kdy se budu zabývat diosgeninem. Pro pořádek uvedu, které sloučeniny se chemicky řadí do skupiny steroidů:

1. Cholesterol
2. Žlučové kyseliny
3. Steroidní hormony
4. Fytosteroly

Dále vás tím nebudu zatěžovat, myslím, že to postačuje. Slovo steroid tudíž nemá žádný pejorativní náboj tak, jak by někdo mohl vyvozovat ze sportovního abúzu tzv. anabolických steroidů. Je to snad důvod, že se některé nutriční firmy od tohoto výrazu snaží v reklamách distancovat?

Absorpce a metabolismus fytosterolů

Každý ingredient, který je obsažen v tom či onom suplementu by měl být v prvé řadě posuzován z hlediska jeho biologické dostupnosti, jinak řečeno jeho schopnosti absorpce skrze střevní stěnu. Vypadá to tak, že lidská evoluce měla za následek vnik absorpčních mechanismů, které téměř vyloučily všechny fytosteroly. Různé sofistikované studie ukazují, že méně než 5% fytosterolů je absorbováno skrze intestinální trakt[vi]. Biologický poločas absorbovaných fytosterolů je nižší než u cholesterolu, a jsou buď konvertovány na žlučové kyseliny nebo vyloučeny ve žluči jako volné steroly. Plazmatické koncentrace cholesterolu jsou při běžných dietách, tak jak je známe v rozvinutých zemích, 300-800krát vyšší než koncentrace fytosterolů. To jenom potvrzuje špatnou biologickou dostupnost těchto substancí. Například: podávání diosgeninu lidem po dobu 4 týdnů v dávce 3 g/den navodilo sérové koncentrace nemetabolizované drogy ve výši 1μg/ml[vii]. S tím nic neuděláte, a to hovoříme o 3 g denně.

Co z toho plyne? V kulturistice se pro svalový nárůst používají ohromné dávky anabolických steroidů, o jiném dopingu nemluvě. Například, jistý finský amatérský kulturista nahlásil lékařům, v době zdravotních potíží, tento steroidní režim[viii]. Steroidy začal užívat v 17 letech v roce 1986 a dávky zvyšoval až do 22 let:

V objemové fázi užíval týdně 1500-2000 mg různých anabolických steroidů, například: oxandrolon: 700 mg, oxymetolon: 350 mg; stanozolol: 150-200 mg; metandrostenolon - 350 mg; metenolon enantat: 250 mg; testosteron enantat: 250 mg týdně. Ovšem před soutěží dávky zvyšoval až na 2000 mg denně. Ne to není překlep, tak je to v tomto vědeckém časopise skutečně uvedeno. Je to největší denní dávka, o které jsem kdy slyšel nebo četl.

Spočítejte si, kolik byste museli orální cestou ingestovat fytosterolů, aby jste dosáhli, s ohledem na nízkou absorbovatelnost, účinné koncentrace? A to vše za předpokladu, že tyto rostlinné steroly skutečně indukují anabolické či antikatabolické reakce ve svalech člověka. Jak to tedy vlastně vážení inzerenti je? Můžete podat laikovi logické vysvětlení mechanismu účinku těchto vámi prodávaných substancí, které mají zákazníkům způsobit nárůst svalové hmoty? Toto internetové místo vám bezesporu poskytne prostor pro odborný výklad. Možná by chtěl podat vysvětlení některý akademicky vzdělaný člověk? Čtenáři těš se, zatím měj ale na paměti, že méně než 5% je absorbováno. Jinak je třeba nad proklamacemi vždy uvažovat selským rozumem.

Fytosteroly versus cholesterol

V současném vyspělém světě má mnoho lidí problémy s kardiovaskulárními chorobami. Jednou z příčin bývají zvýšené krevní koncentrace cholesterolu. Nutrienty, které by tyto hladiny cholesterolu dokázaly snížit, bez nežádoucích vedlejších účinků, by bezesporu byly prospěšné. Bylo prokázáno, že dietní fytosteroly mají schopnost snížit cholesterol, jak u zvířat[ix], tak lidí[x]. Dávky v této druhé studii činily 1,7 g/den. Výsledky ovšem nebyly nijak oslnivé. Některé starší studie z 50. let užívaly pro tyto účely dávky 12 až 18 g β-sitosterolu denně, rozděleno do třech dávek s jídlem[xi]. Uvádím to proto, abyste si uvědomili, že 25-50 mg podaných orálně nemůže metabolismus člověka podstatněji ovlivnit. V některých zemích se přidávají pro účely snižování hypercholesterolemie do pomazánek a margarínů estery fytosterolu, které pracují převážně tak, že snižují absorpci cholesterolu střevní stěnou[xii].

Závěr

V následných pokračováních tohoto miniseriálu probereme několik základních fytosterolů. Především těch, které jsou nabízeny kulturistům pro jejich údajné anabolické vlastnosti. Původně tento seriál vyšel někdy v roce 1999 na internetových stránkách powerfitu. I když se od té doby nic podstatného nepřihodilo, alespoň ne z hlediska anabolických možností těchto substancí, považuji za vhodné zveřejnění novelizace. Fytosteroly jsou dnes v USA již dávno pasé. S inzerátem, nabízejícím tyto nesmysly sportovcům se dnes v amerických časopisech ztěží setkáte. Dnes jejich místo zaujaly jiné suplementy, například izoflavon ipriflavon. V Česku jsme v tomto směru trochu pozadu, cca o 10 let. Mimochodem, s neúspěšným pokusem o zavedení Ipriflavonu na český trh jsem se již setkal. To je ovšem jiná kapitola nutričních dějin svobodného sportovního trhu. Ipriflavon, s chemickou strukturou 7-izopropoxyizoflavonu, je izoflavon, který je syntetizován ze sojového daidzeinu[xiii]. Jedná se tudíž zjevně o syntetickou látku, která je používána v Evropě jako léčivo pro osteoporózu pod názvem Osteofix™[xiv]. Studie prokázaly, že ipriflavon ovlivňuje jak kostní formaci, tak resorpci[xv]. Je tudíž anabolický v kostech, ale neexistuje žádný důkaz o jeho anabolismu ve svalové tkáni. To ovšem nevadí, kulturisti nižších kategorií sežerou cokoliv, co jim kdo kdy nabídne s tvrzením, že z toho rostou svaly, nikoliv mozková tkáň. Inzerát v červencovém/2000 čísle Ironmen vám slibuje, ústy špičkových profesionálních kulturistů, až 10 liber tvrdých svalů za pouhých 30 dnů. Kde se hrabou v tomto ohledu anabolické steroidy? Víte, co by mě překvapilo? Kdybych si mohl v nějaké kulturistické literatuře přečíst alespoň jeden seriózní článek o nějakém nutrientu, případně viděl pravdivý inzerát o suplementech, slibujících kompoziční změny. Za celý svůj dosavadní život jsem se s tím nesetkal a asi to již nestihnu.

Reference:

1. Spiller G. Handbook of Lipids in Human Nutrition. CRC Press, Inc. 1996: 101- 105.
2. Fry A. The Effects of Gamma-Oryzanol Suplemetation During Resistance Exercise Training. Int J Sport Nutrition. 1997/7: 318-329.
3. Bucci L. Nutrients As Ergogenic Aids For Sports And Exercise. CRC Press, Boca Raton, 1993: 90.
4. Subbiah M. Significance of dietary plant sterols in man and experimental animals. Mayo Clin Proc. 1971/46: 549.
5. Duchoň J. Lékarska Chémia a Biochémia. Vydavatelstvo Osveta. 1988: 274-278.
6. Salen G. Metabolism of β-sitosterol in man. J Clin Invest. 1970/49: 952.
7. Cayen M. Studies on the disposition of diosgenin in rats, dogs, monkeys and man. Atherosclerosis. 1979: 71-78.
8. Visuri T. Bilateral distal biceps tendon avulsion with use anabolic steroids. Med Sci Sports Exerc. 1994/26: 941-944.
9. Ambrosova Z. Effect of phytosterol mixture diet on the plasma level of fatty acids in hypercholesterolaemic rats. Pharmazie 1999/54: 312-313
10. Jones P. Cholesterol-lowering efficasy of a sitostanol-containing phytosterol mixture with a prudent diet in hyperlipidemic men. Am J Clin Nutr. 1999/69: 1144-1150.
11. Farquhar J. Response of serum lipids and lipoproteins of man to beta sitosterol and safflower oil. Circulation 1958/17: 890.
12. Waalkens-Berendsen D. Safety evaluation of phytosterol esters. Food Chem Toxicol. 1999/37: 683-696.
13. Autor neuveden. Ipriflavone: monograph. Alter Med Rev. 2000/5: 260-263.
14. Rohatagi S. Pharmacokinetics pf iproflavone and metabolites after oral administration of a corn-oil suspension relativ to the Osteofix tablet. Am J Ther. 1997/4: 229-238.
15. Ohta H. Effects of 1-year ipriflavone treatment on lumbar bone mineral density and bone metabolic markers in postmenopausal women with low bone mass. Horm Res. 1999/51: 178-183.