Jak je na tom bodybuilding v Česku - III. část

Benigní hyperplasie prostaty (BHP) je téměř nevyhnutelná charakteristika mužského stárnutí a předpokládá se, že je zodpovědná za urinární problémy většiny mužů starších 50 let. Původ této nemoci není zcela objasněn, ale velkou roli zde hrají endokrinní události, protože kastrace mužů před pubertou problémům s BHP či rakovinou prostaty zabrání. Kulturisté, užívající velké dávky testosteronu, se vystavují zvýšenému riziku chorobám prostaty v mladším věku než by bylo jinak obvyklé.

V tomto pokračování seriálu o stavu kulturistiky v Česku chci pokračovat v objasňování témat, které byly nastoleny v dotazech jistého kulturistického adepta, které jsem v roce 1998 objevil ve své elektronické poště. V předchozích dvou článcích o stavu bodybuilding v Česku jsem zodpověděl tři dotazy. Zde a následném článku se pokusím objasnit zbývající tři, týkající se vlivu dopingu, a to zejména testosteronu, na zdravotní stav prostaty. Původně jsem toto téma zpracoval asi před rokem pro powerfit, zde jde tedy o rozsáhlou novelu, která zahrnuje mé nově získané poznatky z této oblasti. Zapakujme si znění předmětných otázek:

1) Jak zamezit případnému růstu prostaty?
2) Je finasterid/Proscar™ dostatečně účinný a vyzkoušený?
3) V jakém dávkování?

Pro pochopení tématiky bude nejprve třeba popsat a objasnit některé základní parametry a metabolické pochody testosteronu.

Proč kulturisté užívají v přípravě testosteron?

Především bude nutné nakousnout otázku proč kulturisté užívají v objemové přípravě jako základní anabolický steroid mnohdy ohromné dávky esteru testosteronu, když jsou na druhé straně k dispozici syntetické anabolické steroidy, u nichž byly nežádoucí androgenní účinky ve větším či menším rozsahu potlačeny?

Rovněž náš adept kulturistiky a současně tazatel uvažoval o podávání asi 1000 mg/týden injekčního esteru testosteronu v objemové fázi přípravy na jarní kulturistickou soutěž.

V této souvislosti si vzpomínám na jeden starší článek z amerického Muscle & Fitness, kdy si autor Walczak pokládal právě tuto otázku uvedenou v nadpise odstavce. Proč testosteron, když jsou k dispozici syntetické anabolické steroidy, u nichž byly v různé míře potlačeny androgenní účinky se zachováním anabolických vlastností? Takový býval alespoň záměr farmaceutických firem a jimi placených výzkumníků při vývoji terapeuticky účinných syntetických anabolických steroidů. Samotný testosteron byl izolován a následně syntetizován již někdy v roce 1935. V témž roce byl představen i orálně biologicky dostupný 17α metyltestosteron, což je ale již modifikovaná molekula, takže farmakodynamické účinky nelze zaměňovat s těmi, které vykazují různé estery testosteronu. Ester testosteronu je v těle deesterifikován, a za účinnou látku je pak třeba považovat osvobozenou molekulu testosteronu.

Mimochodem, za zlatý standard sportovního dopingu je stále mnohými považován Dianabol™, který obsahoval účinný steroid metandrostenolon, a který byl uveden na trh někdy v roce 1958, ačkoliv jiné zdroje uvádějí rok 1960, což ovšem není tak důležité. Metandrostenolon je dnes stále produkován především ilegálními výrobci pod různými obchodními názvy. O tom se můžete dočíst v jiném článku na tomto internetovém místě.

Článek Michaela Walczaka začínal takto: "Jsem šokován, jak stupidní dávky testosteronu se v těchto dnech berou. V celých Spojených státech se stává vážným problémem obrovské množství testosteronu podomně prodávaného různými doktory a podnikavci. Denní dávky 200-1000 mg testosteronu se stávají normální".

Z tohoto úryvku článku lze dovodit závěr, že autor danému problému nevěnoval patřičnou pozornost a vycházel z předpokladu, že člověk, který stvořil mnoho syntetických anabolických steroidů, je chytřejší než příroda. Tímto konstatováním neupřednostňuji užívání testosteronu před syntetickými anabolickými steroidy, pouze připomenu, že testosteron má své nenahraditelné vlastnosti, které ho v kulturistice činí stále konkurenceschopným. O tom nakonec dostatečně svědčí frekvence výskytu testosteronu v různých steroidních cyklech publikovaných při různých příležitostech samými kulturisty.

Pravdou je, že dodnes nejsou zdaleka všechny biochemické záležitosti kolem anabolických steroidů jednoznačně vysvětleny, a tak jejich užívání je často založeno na v praxi ověřených poznatcích. Kulturisté a jiní sportovci tedy často vycházeli a vycházejí z empirických poznatků, které si ověřili sami na sobě nebo je zjistili jejich kolegové. Vyhrává zpravidla ten odvážnější, který toho aplikuje více a přežije. Jistě, i zde bude hrát velkou roli genetika, takže to nechci svalovat všechno na dávky. Ne každý bude na aplikovaná množství anabolických steroidů reagovat proteoanabolicky i jinak žádoucím způsobem.

Jak je vidět, zase tak mnoho se toho od roku 1982, kdy Michael Walczak článek napsal, v oblasti dopingu nezměnilo. Snad jen dávky jsou o poznání větší?

Podle anglického guru Brian Batcheldora ovšem k extrémním případům abúzu steroidů docházelo již na přelomu 70. a 80. let. Tvrdí, že osobně zná 2 powerliftery a pět špičkových kulturistů, kteří přiznali užívání 50-100 tabletek Dianabolu™ denně již v 70. letech. Kromě toho jeden silový sportovec měl připustit užívání 100 Dianabolu™ denně a k tomu 2 krát 5000 mg testosteronu týdně, což je ovšem třeba považovat za extrémní případ. Ve výčtu různého dávkování bych mohl pokračovat, ale 1000-2000 mg testosteronu týdně najdete běžně v literatuře jako udávanou účinnou míru.

Důvodů pro užívání testosteronu, coby základního objemového preparátu je několik. K objasnění toho, co v kulturistice probíhá v oblasti dávkování užívaných steroidů bude třeba trochu pozměnit učebnice biochemie a endokrinologie v místech, která vysvětlují mechanismus účinků steroidních hormonů. S klasickou receptorovou hypotézou nevystačíte. V prvé řadě bude třeba zapomenout na iluzi výlučného účinku anabolických steroidů působících výhradně skrze androgenní receptory, alespoň u syntetik, jejichž vazební afinita k této bílkovině je mnohdy tristní. Rovněž suprafyziologické dávky, které se dnes v kulturistice používají, neladí se současnými hypotézami jejich mechanismu účinku. Brzy by jste narazili na strop, kterým bývá 100procentní obsazení všech androgenních receptorů či jiných vazebních míst v těle.

Vysokoškolský učitel z Floridy a populární americký publicista Bill Roberts uvádí, že k obsazení všech androgenních receptorů by teoreticky došlo již po podání jedné 2,5 mg tabletě oxandrolonu. To by znamenalo maximální anabolický účinek. Platilo by to samozřejmě za předpokladu, že oxandrolon se na tuto bílkovinu váže, což nebylo přesvědčivě prokázáno. Jistě uznáte, že po jedné tabletě oxandrolonu vám nenarostou ani pořádné vousy, natož svaly deklarované na kulturistických soutěžích. Proč tedy daleko vyšší dávky navozují větší anabolický efekt? Odpovím takto: „protože hypotézy o biologických účincích anabolických steroidů, kterými oplývají různé učebnice, platí pro přirozené hormony, nikoliv pro člověkem vyrobené kastrované anabolické steroidy“.

Kromě toho byly navrženy a zkoumány i jiné mechanismy účinků anabolických steroidů. Již v roce 1977 přišel Hendry s tzv. inzerční hypotézou účinku steroidních hormonů, alespoň těch přirozených. Spočívá v tom, že steroidní hormony jsou schopné vazby do meziprostoru vytvořeném bázemi v dvojité šroubovicí DNA. Genová exprese či exprimace, je pak závislá na koncentracích hormonu a tvaru molekuly. Ke zvyšování koncentrací se zřejmě nejlépe hodí přirozený testosteron, z jehož molekulou si organismus nejlépe poradí, rozhodně lépe než s 17α alkylovanými steroidy. Nebudu zde popisovat všechny varianty, ke kterým může při abúzu steroidů dojít.

Testosteron jasně zvyšuje syntézu proteinů

Dále máme k dispozici výsledky vědeckého výzkumu, který potvrzuje účinnost testosteronu na syntézu svalového proteinu. Z dalších steroidů je to prokázáno u člověka dále pouze u oxandrolonu. Stejný výzkumník již dříve prokázal, že testosteron působil přes androgenní receptory, které aktivoval. Důkazem toho byl nárůst svalové RNA po podávání 3 mg/kg/týden testosteronu po dobu tří měsíců pacientům se svalovou dystrofií. Dokonce jednorázová dávka 200 mg testosteron enantatu podaná intramuskulárně 7 mužům zvýšila syntézu proteinů za 5 dnů dvounásobně, a to bez ovlivnění proteolýzy. Výzkumníci uzavřeli, že podávání testosteronu vede ke zvýšení čisté syntézy proteinů a reutilizaci intracelulárních aminokyselin ve svalu. Z toho lze vytvořit hypotézu, že exogenní potřeba bílkovin (aminokyselin) se, za těchto podmínek, o mnoho nezvýší, protože bude pokryta z rozpadu endogenních bílkovin. Potřeba bílkovin u anaerobních silových sportovců se v současné době, na základě dlouholetého výzkumu, předpokládá v rozsahu 1,6 až 1,7 g/kg váhy těla. Samozřejmě to platí pro nedopující sportovce, u dopujících sportovců to zatím nikdo nezjišťoval.

Dále bych předběžně upozornil na problematiku časování příjmu proteinů. Tisíckrát jsme slyšeli, že je třeba celkovou dávku rozprostřít do menších dávek ingestovaných v průběhu celého dne. O tom snad nikdo nepochybuje? Nové studie ovšem ukazují něco jiného, alespoň u starších žen, které vykázaly pozitivnější bilanci dusíku, když 80% celkového příjmu bílkovin bylo podáno najednou v poledne. U mladých žen nebyl naopak zaznamenán podstatný rozdíl mezi těmito dvěma alternativami, co se týká bilance dusíku – anabolický ukazatel. Tato záležitost bude pojednána v samostatném článku na tomto místě. Věda znovu prokázala, že stará kulturistická dogmata neplatí.

Asi nejhodnotnější studie pochází od Bhasina a spol. Ti do experimentu zapojili 43 normálních zdravých mužů, z nichž některým bylo podáváno po dobu 10 týdnů 600 mg/týden testosteron enantatu. Část z nich nadto dále cvičila, jiní nikoliv. Testosteron spolu s tréninkem zvýšil sílu a beztukovou hmotu (+6,1 kg) více než samotný trénink. Uvedená dávka je nejvyšší, která byla kdy ve studiích použita. Jiná studie použila stejnou dávku nandrolonu.

Kompoziční změny indukované steroidy u silových sportovců

Pro objektivitu je třeba ještě podotknout, že ne vždy se musí jednat o extrémní dávky testosteronu či jiných anabolik, jak ukazuje nejnovější výzkum sportovců, kteří si steroidní programy vymysleli a zajišťovali sami. Tato studie zahrnovala 35 mužských silových sportovců, z nichž 19 užívalo anabolické steroidy po dobu 8, 12 nebo 16 týdnů. V následující tabulce uvedu příklad steroidního programu jednoho z nich, trvající 8 týdnů.

generický název steroidu	forma podání	celkové množství za 8 týdnů
testosteron fenylpropionat	intramuskulárně	1750 mg
trenbolon acetat	intramuskulárně	602 mg
stanozolol	intramuskulárně	250 mg
boldenon	intramuskulárně	300 mg
stanozolol	perorálně (ústy)	420 mg

Jak to tedy v našem případě dopadlo? Uživatelé anabolických steroidů zvýšili hmotnost těla o 4,4 kg a beztukovou hmotu o 4,5 kg. Procento tuku se snížilo ze 17 na 16%, ale celková tuková hmota se nezměnila. Kompoziční změny přetrvaly (trochu snížené) po dobu 6ti týdnů od vysazení cyklu. Zajímavým poznatkem v této studii byla skutečnost, že výsledky dlouhodobé (12-16 týdnů) a krátkodobého (8 týdnů) podávání anabolických steroidů se nelišily u žádného parametru za 8 týdnů nebo po skončení studie.

Nesteroidní androgeny

Většina orálních tzv. syntetických androgenně anabolických steroidů se, jak již bylo konstatováno, nedokáže ve větší míře vázat androgenní receptory. A i když k vazbě dojde, není jisté, zdali vzniklý komplex je schopen indukovat nukleární transkripci cílových genů.

Na druhé straně vazební afinitu prokázaly nově objevené látky - nesteroidní androgeny. Jedná se o novou třídu substancí, která může způsobit v různých oblastech lidského dění revoluci poté, co se stanou na trhu dostupnými a prokáže se jejich anabolická účinnost. Očekávejte ovšem závratnou cenu. Předmětem tohoto článku zdaleka není farmakologie steroidů, což by objasnilo jejich odlišnost od jiných substancí, a tak alespoň poskytnu potencionálním spotřebitelům nutrientů základní užitečnou informaci.

Nevěřte inzerátům, které se znovu objevují i na českém internetu a bezostyšně tvrdí o fytosterolech, že mají anabolické účinky. Něco takového jednoduše neexistuje. Ke spuštění anabolických procesů v organismu člověka potřebujete vhodný klíč, tím ovšem nejsou rostlinné steroly. Touto tématikou se zabývám v seriálu o fytosterolech, na které tímto odkazuji. Jak dlouho bude ještě tento podvod pokračovat?

U člověkem vyrobených steroidů způsobila prostorová změna molekuly výchozího hormonu, že konečný produkt již není schopen silnější vazby s androgenním receptorem. Ovšem, je třeba říci, že v některých případech byla prokázána vazební afinita metabolitu výchozího steroidu, což ale nezaručuje, že tento komplex je aktivní. Zda jsou tyto produkty schopny se vkládat přímo, tedy bez receptoru, do skulin šroubovice DNA a exprimovat příslušné geny bude muset být teprve ověřeno. V důsledku výše uvedené skutečnosti není možné vytvoření aktivního komplexu steroid-receptor. Chybějící nedostatečná produkce několika RNA (kyselina ribonukleová) následně nezaručuje optimální translační proces a tvorbu bílkovin na ribozomech v cytosolu buňky.

Otázka zní, jak tedy vlastně syntetické anabolické steroidy způsobí nárůst svalové hmoty? Tedy, jaký je jejich mechanismus účinku? Solidní odpověď na to neznáme a hned tak se ji nedozvíme. Anabolické steroidy již nejsou módním lékem, tak jak tomu bylo v době jejich objevování, někdy ve 30. až 60. letech. Farmaceutické firmy již tedy nemají potřebu poskytovat peníze na jejich další výzkum, protože necítí návratnost vynaložených investic. Zkoumání tak prakticky v této oblasti několik desetiletí přinejlepším stagnuje.

Kombinace anabolických steroidů

Dále ve svém dotaze zmiňuješ kombinaci testosteronu s metandrostenolonem či oxymetolonem. Kombinační úvaha je správná, až na použití oxymetolonu, který by neměl snad být s ničím kombinován, neboť se tím údajně zvyšuje jeho toxicita. Toto tvrzení považujte za hypotézu vyjádřenou výzkumníky v diskusi jedné studie. Přímé potvrzení tohoto předpokladu ovšem chybí.

Tím neříkám, že samotný oxymetolon je bezpečný. Právě naopak. Výzkum ukazuje na řadu vedlejších účinku, například krutou hyperglukagonemii, peliosis hepatis, fatální jaterní koma a mohl bych uvést další. Nechci ale nikoho strašit, protože to nikoho od dopingu neodradí, právě naopak. Ze dvou tebou uváděných preparátu bych volil raději metandrostenolon, i když i on má celou řadu negativních vedlejších účinku - ty mají ovšem všechny léky, o steroidech nemluvě.

Z možných alternativ a s ohledem na dostupnost se tedy přikláním k menšímu relativnímu zlu. Je ovšem třeba zmínit reálnost produktů metandrostenolonu na černém trhu. Mnohé z nich obsahují místo předpokládané účinné látky levnější a toxičtější metyltestosteron. Platí to zejména o produktech z bývalých zemí sovětského bloku. Alespoň je to tak prezentováno dealery na internetu. Sám se ovšem černým trhem nezabývám.

Aktivace androgenního receptoru – androgenní a anabolické účinky

Mimochodem, víte jak se odlišně dosahují anabolické a androgenní účinky testosteronu? V prvé řádě třeba konstatovat, že na rozdíl od estrogenů, pro které dnes existují dva identifikované receptory, známe doposud pouze jediný pro androgeny, mutace nepočítaje. Testosteron i dihydrotestosteron se váží tedy na stejnou bílkovinu androgenního receptoru, ale vytvářejí tvarově odlišné komplexy. Teprve nedávno bylo objeveno, že komplex bílkoviny receptoru s DHT se váže po aktivaci na odlišné místo DNA (promotér) než komplex receptoru s testosteronem. To v podstatě znamená, že z tohoto pozičně odlišného místa na DNA DHT exprimuje (expresuje) odlišné geny než testosteron. Ze vzniklých RNA je pak v procesu translace produkována na ribozomech v cytoplazmě buňky odlišná bílkovina, projevující se třeba tzv. androgenními účinky. Androgenní receptor je v podstatě nukleární transkripční faktor, který musí být nejdříve aktivován ligandem (steroidem) než bude schopen nějaké akce. Po vazbě s tímto ligandem dochází ke komformační změně bílkoviny s disociací navázaných HSP proteinů a tím odkrytí funkčních částí bílkoviny. Následně dochází k fosforylaci jisté aminokyseliny bílkoviny receptoru a dimerizaci, neboli spojení dvou aktivovaných komplexů receptor-steroid. Tento dimer či dvojdomek se pak, po translokaci do jádra buňky, váže na odpovídající část DNA a odstartuje proces transkripce genu, s následnou tvorbou RNA. Dostatek RNA v buňce je základním předpokladem translačního procesu na ribozomech. Druhým předpokladem je přítomnost aktivních eukaryotických iniciačních faktorů (eIF).

Konverze testosteronu na dihydrotestosteron

K pochopení vlivu androgenů na růst prostaty si musíme objasnit některé biochemické proměny testosteronu - tedy mužského pohlavního hormonu, produkovaného v mužském i ženském organismu především v gonádách, ale i na periférii z adrenálních androgenů. V zásadě lze říci, že testosteron konvertuje přímo na estradiol, androstendion a dihydrotestosteron v různé míře u obou pohlaví. Zde se budeme hlavně zabývat redukci testosteronu na již zmíněný a více androgenní dihydrotestosteron (DHT).

Enzym 5a -reduktáza katalyzuje redukci testosteronu na DHT. Zdali androgenní choroby, jako je hirsutismus či mužský typ holohlavosti a akne jsou závisle více na dihydrotestosteronu (DHT) nebo testosteronu se v současné době zkoumá. Jinak u živočichů existují dva geny, které produkují dva odlišné izozymy (varianty) 5a -reduktázy, jenž jsou v lidských tkáních exprimovány (expresovány) odlišně a označují se jako 5a -reduktáza 1 (5a R1) a 5a -reduktáza 2 (5a R2).

Na metabolismus a tím koncentrace DHT mají dále vliv enzymy 3β-hydroxysteroid dehydrogenáza (3βHSD) a 3α-hydroxysteroid oxidoreduktáza (3αHSOR). Druhý z nich konvertuje DHT na neúčinný metabolit 3β-androstandiol (3βDIOL) a 3α-androstandiol (3αDIOL). Tyto enzymy pracují oběma směry, tedy konvertují DHT na 3α,βDIOL nebo zpětně tyto androstandioly na DHT. Neadekvátní metabolismus DHT 3αHSD může přispívat k rozvoji hyperplazie prostaty. Přičemž funkci těchto enzymů nelze racionálně ovlivňovat - alespoň u člověka.

V prostatě, která nás zde zajímá nejvíce, epidydymis (nadvarle) a semenných váčcích převažuje enzym 5a R2 a je selektivně inhibován 4-azasteroidem finasteridem, o kterém bude řeč později. Rovněž 5αR1 se nachází v epitelových buňkách prostaty, alespoň u psů. Pozorování, že finasterid redukoval sérové koncentrace DHT přibližně o 70% naznačuje, že tkáně bohaté na 5a R1, jako kůže a játra, pravděpodobně zůstaly zbytkovým zdrojem cirkulujícího DHT. Kdo by chtěl produkci DHT potlačit ještě více musel by přidat nově zkoušený inhibitor 5a R1 známý prozatím pouze pod pracovním názvem MK-386. V jiné studii samotný finasterid(5 mg) redukoval DHT o 68,7%, přidání MK-386 potlačilo DHT o 89,5%. Nedávným hitem vědy je pak zkoumaný duální inhibitor obou reduktáz 5a R1 a 5a R2 pracovně označený jako GG745. Jiným zkoumaným duálním inhibitorem 5αR je substance označována názvem dutasterid. Na komerční dostupnost těchto léků si potenciální zájemci budou muset ještě nějaký čas počkat. Je třeba ještě podotknout, že důležitější pro proliferaci buněk prostaty budou koncentrace DHT přímo v této žláze, nikoliv koncentrace v krevním séru.

Závěr této části:

Chci říci závěrem toto: doping se sebou nese nepřiměřená rizika s možností trvalého poškození zdraví. Z mého pohledu je to zbytečné. Kdo chce jít touto cestou, je to jeho věc. Zaráží mne ale přístup IFBB, která dopingovou situaci v kulturistice zjevně přehlíží. Rok 2000 v tomto směru naznačil viditelný posun, který se projevil značně vysokým počtem pozitivních testů na MS v kulturistice juniorů a mužů, v nichž evidentně vedou bývalé státy sovětského bloku s Ruskem včele. Přehledné výsledky naleznete na www.ifbb.com. V dopingových sítech uvízli i tři čeští reprezentanti, ke kterým se přidružili další dva, zachycení tentokráte ADV-ČR. Reprezentace kulturistiky má tedy v roce 2000 5 pozitivních případu dopingu u reprezentace, nosiči vody mne nezajímají. Jak se k tomu postaví současné české vedení kulturistiky? Jestliže tento „sport“ usiluje o zařazení na olympijské hry, bude muset se sebou něco udělat, a to znamená mimo jiné i změnu ve vedení. Pokrok ovšem pokračuje i v dopingu, a tak se v posledních létech, v souvislosti s profesionály, hovoří o nové substanci, kterou má být prostaglandin PGF2. Tato látka se údajně aplikuje s pomocí inzulínových injekcí přímo do cílových svalů. Kromě anabolických účinků má vykazovat i účinky termogenní. Slouží tedy i pro vyrýsování, čímž nahrazuje rovněž občas používaný dinitrofenol (DNP), což je rozpojovač buněčného dýchání. Kulturistika se již dávno vymkla zdravému lidskému rozumu a soutěžící značně překračují hranice lidských možností. Pouze na základě těchto enormních svalů se bude dařit obchodu s nutrienty, a tak všichni mlčí, respektive drží hubu a krok.

Dění v kulturistice je jinak výsměchem celosvětovému úsilí za odstranění dopingu ze sportu. Do vedení IFBB by měli být dosazeni slušní lidé, pak můžeme očekávat posun k normalitě. To se týká samozřejmě i národních úrovní. Příště tento seriál ukončím 4. dílem.

Použitá literatura:

Partin A. Influence of age and endocrine factors on the volume of benign prostatic hyperplasia. J. Urol. 1991/145: 405-409.

Sscott W. What makes the prostate grow. J. Urol. 1953/70: 477.

Montana N. Johny, We Hardly Knew Ye, Testosterone. 1999: 1-7, Internet

Walczak M. Testosterone. Muscle & Fitness, March 1982: 17.

Batcheldor B. The S-Files, A Question of Abuse. Testosterone, No. 52: May 14, 1999.Internet

Roberts B. Anabolic Pharmacology, Part 1. Mesomorphosis (July 1998, Vol. 1, No. 2) Internet

Hendry L. Gene regulation: the involment of stereochemical recognition in DNA-smallmolecule interactins. Perspect Biol Med. 1977/21: 120-130.

Hendry L. The stereochemical complementarita of DNA and reproductive steroid hormones correlates with biological activity. J Steroid Biochem. 1986/24: 843-852.

Hendry L. The ligand insertion hypotesis in the genomic action of steroid hormone. J Steroid Biochem Mol Biol. 1998/65: 75-89.

Griggs R. Effect of testosterone on muscle mass and muscle protein synthesis. J. Appl. Physiol. 1989/66: 498-503.

Griggs R. Effect of testosterone on muscle protein synthesis in myotonic dystrophy. Ann. Neurol. 1986/20: 590-596.

Ferrando A. Testosterone injection stimulates net protein synthesis but not amino acid transport. Am. J. Physiol. 1998/275: E864-E871.

Bhasin S. The effect of supraphysiologic doses of testosterone on muscle size and strenght in normal men. The New Engl. J. Med. 1996/335: 1-7.

Hartgens F. Androgenic-anabolic steroid-induced body changes in strength athltes. The Physician and Sportmedicine 2001/29: January On-line.

Dalton J. Discovery of nonsteroidal androgens. Biochem. Biophysic. Res. Commun. 1998/244:1-4

Williams G. Severe hyperglucagonaemie during treatment with oxymetholone, Br. Med. J. 1986/292:1637-1638.

Arnald G. Peliosis hepatis due to oxymetholone- a clinically benign disorder. Am. J. Gastroenterol. 1979/71: 213-216.

Yang G. Fatal hepatic coma complicating oxymetholone therapy in multiple myeloma. Aust. N. Z. J. Med. 1977/7: 47-51.

Ito T. The source of plasma dihydrotestosterone in man. J. Clin. Invest. 1982/3: 1-25

Gormley G. The efect of finasteride in men with benign prostatic hyperplasia. N. Engl. J. Med. 1992/327: 1185-1191.

Rittmaster R. Medical treatment of androgen-dependent hirsutism. J. Clin. Endocrinol. Metab. 1995/80: 2559-2563.

Jenkins E. Genetic and pharmacological evidnce foe more then one human steroid 5a -reduktase. J. Clin. Invest. 1992/89: 293-300.

Edyta C. Metabilosm of Dihydrotestosterone in Human Liver: Importace of 3α- and 3β- Hydroxysteroid Dehydrogenase. J Clin Endocrinol Mrtab. 1999/84: 3217-3221.

Isaacs J. Changes in the metabilism ofdihydrotestosterone in the hyperplastic human prostate. J Clin Endocrinol Metab. 1983/56: 139-146-

Thipgen A. Tissue distribution and ontogeny 5a -reduktase isozyme expression. J. Clin. Invest. 1993/92: 903-910.

Murakoshi M. Atrophic effects of antiandrogen, chlormadinone acetate on dog prostate with spontaneous benign prostatic hyperplasia. J Toxicol Sci. 2000/25: 143-150.

Gormley G. Effects of finasteride, a 5a -reduktase inhibitor, on circulating androgens in male volunteers-- J. Clin. Endocrinol. Metab. 1990/67: 1136-1141.

Schwartz J. MK-386, an inhibitor of 5alpha-reduktase type 1, reduces dihydrotestosterone in serum and sebum without afecting dihydrotestosterone concentration in semen. J. Clin. Endocrinol. Metab. 1997/82: 1373-1377.

Schwartz J. Effect of MK-386, a novel inhibitor of type 1 5 alpha reductase, alone and in combination with finasteride, on serum dihydrotestosterone concentration in men. J. Clin. Endocrinol Metab. 1996/81: 2942-2947.

Fray S. Discovery and development of GG 745, a potent inhibitor isozymes of 5 alpha-reduktase. Pharm Biotechnol. 1998/11: 393-422.

Gisleskog P. The pharmacokinetic modelling of GI198745, a coumand with parallel linear and nonlinear elimination. Br J Clin Pharmacol. 1999/47: 53-58.

Zulak G. Unchained. Iron Men. 2001: February str. 82.

27.02.2001