V prvním díle tohoto seriálu jsem uvedl otázky jednoho tazatele a adepta kulturistiky, týkající se dopingu v přípravě na jarní soutěž. Bylo jich celkem šest, z nichž v tomto pokračování zodpovím tři. Ostatní, týkající se prostaty, zmíním v samostatném pojednání.
V prvním článku této exkurze do stavu kulturistiky v Česku jsem poskytl obecný komentář s uvedením některých svých názorů na současnou weiderovu kulturistiku, coby nikoliv sportu. Samozřejmě existuje i kondiční kulturistika, ale to není sport. Nehodlám zde vysvětlovat definici sportu, tu si najděte v učebnicích: „Teorie a didaktika sportu“. Mnozí lidé mají s rozlišováním sportu a tělesné aktivity s nesoutěžním charakterem evidentně problémy. Nicméně sport je regulován pravidly, které by měli organizátoři a účastníci dodržovat. Především se jedná o zákaz dopingu, jehož porušování představuje pro společnost značné morální nebezpečí. Proto přijalo pro potírání dopingu světové společenství řadu organizačních opatření.
Česká charta proti dopingu
Rovněž jsem v první části vyjádřil pochybnosti nad působením ADV-ČR, za jehož existence došlo v Česku v 90. letech ke značnému rozmachu dopingu v kulturistice. Všem těm, kteří se na dopingu v kulturistice podílejí vzkazuji: „Doping je v tomto sportu evidentní a nejde skrýt“. Chcete dělat z občanů hlupáky? Jak napsal Frederick C. Hatfield již v roce 1982: „Po zpozorování psích stop ve sněhu, by pouze hlupák popíral existenci psa."
Taková ročenka kulturistiky 1999 je plná sněhových psích stop, a pouze hlupák či osoba nezasvěcená neví komu a čemu tyto stopy vděčí za své charakteristiky. Je tomu tak, stopy dopingu v kulturistice jsou pro alespoň trochu zkušené oko pozorovatele jasně nepřehlédnutelné. Prezentovanou svalovou hustotu, tvrdost a definici, nemluvě o objemech, bez anabolických steroidů nezískáte, i kdyby jste zdědili všechen talent světa a boží požehnání k tomu nádavkem. Proto mne poněkud konsternuje, že se všichni tváří, jako by se nic nedělo. Zabředli jsme v tom morálním marasmu skutečně tak hluboko?
Česká charta proti dopingu se sice naoko snaží, ale žijeme přece v té české doposud neprovětrané a zatuchlé kotlině.
Cituji: „Boj proti dopingu se dotýká celého sportovního hnutí, všech jeho výkonnostních i věkových skupin a také dalších tělovýchovných aktivit nesoutěžního charakteru“, sděluje nám jeden z mnoha obsažených bodů. Frázemi jsme v této zemi vždycky oplývali. Chce to ale míň keců a více činů. Troufám si tvrdit, že během 5ti let lze z kulturistiky doping vymýtit. Chce to pouze poctivý přístup všech zodpovědných, což je v této společnosti evidentně nedostatková charakterová vlastnost. Samozřejmě, kulturistická reprezentace by mohla za těchto okolností vystupovat tak leda na majálesu a všichni diváci by museli být nadto ve stavu blaženosti.
Mimochodem, cévkování kulturistů za účelem substituce kontaminované moči u dopingové kontroly je již dost zastaralá metoda obejití pozitivního nálezu dopingu, ale v Česku je prý, vedle používání osobního skrytého rezervoáru s moči dárce, stále účinná. Zajímalo by mne, jakou roli při těchto mechanických metodách hrají zúčastněné osoby (komisaři apod.), o jejichž typicky českém přístupu jsem obdržel zajímavý email, který ale s ohledem na nedostatek důkazů nemohu zveřejnit. Naivně jsem si myslel, že sportovci již vymysleli něco sofistikovanějšího, ale jak se zdá staré metody podvádění jsou stále účinné, alespoň doma.
Evropská antidopingová úmluva
Jinak je zapotřebí rozšířit trestní zákoník o protidopingová ustanovení a užívání a distribuci dopingu kriminalizovat. Vzorem nám v tomto směru může být v Evropě Itálie, kde můžete jít za pozitivní nález až na tři roky za mříže, případně zaplatíte vysokou pokutu a rovněž Francie postupuje nekompromisně. Epidemický výskyt dopingu ve sportu a zejména kulturistice nelze dnes již zvládnout mírnějšími prostředky, i když žádné zákony doping nevymýtí, ale alespoň udrží situaci na uzdě. A co s funkcionáři, kteří doping distribuují a prodávají? Mimochodem, myslíte si, že takoví v Česku neexistují?
Přijetí potřebných zákonů nakonec předpokládá i Evropská antidopingová úmluva (dále EAÚ). Čím dříve k tomu dojde, tím lépe pro sport a tuto společnost. EAÚ není nějaké usnesení obecního úřadu, ale dohoda Rady Evropy, na kterou jsme přistoupili v roce 1995. Je tedy ve státním zájmu, aby doping ze sportu v Česku vymizel. Nebo tomu mám rozumět tak, že se jednalo o formální záležitost? Přejděme ale k meritu věci.
Mimo jiné mi byly položeny tyto otázky:
1) Jaká by byla nejlepší forma cyklu - začínat na nejvyšších dávkách nebo pyramidu zvyšovat a potom zase snižovat?
2) Je Orimeten™ vhodný /nezbytný?
3) Je vhodné nasadit nějaké ACE inhibitory jako doplňující látku?
Zde jsou mé odpovědi
K otázce 1):
Předpokládám, že tazatel má na mysli steroidní cykly? Každá anabolická příručka v tomto směru oplývá různými návody. Záleží pouze na fantazii autora, případně jeho praktických poznatcích. Všechny mají společnou charakteristiku, žádná věda za nimi nestojí, i když je zavedly osoby znalé. Cyklování steroidů se netýká pouze dávkování, ale třeba i nasazování různých preparátů se specifickými účinky pro různé cíle (jedny pro objemy a jiné pro definici) v odlišných časových obdobích. Proto si odpověď dovolím rozdělit.
Střídání cyklů on ( na steroidech) a off (bez steroidů)
Základním principem, z kterého se při užívání anabolických steroidů vychází je střídání period na steroidech (on) s bezsteroidním obdobím (off). Je to základní předpoklad pro relativní udržení zdraví. V této souvislosti se hovoří především o játrech, ale i reprodukční systém dostává zabrat. Mnohé možná překvapí konstatování, že ani tento minimální zdravotní požadavek není mnohdy dodržován.
S ohledem na nutnost soutěžení a z toho plynoucích příjmů, účasti na seminářích a propagačnímu fotografování bývají profesionální kulturisté údajně na steroidech nepřetržitě třeba po dobu několika let. Vysazení anabolických steroidů (dále AS) by jim totiž způsobilo jejich nekonkurenceschopnost a obtížně by se znovu dostávali do patřičné formy. Nefyziologicky nabytá svalová hmota bude, po vysazení anabolik, totiž tát jako sněhulák na jarním slunci. Jenom pro její udržení bude a je třeba vysokých dávek AS.
„Uvažující“ člověk ovšem nebude zůstávat na steroidech po dobu ne delší než, řekněme, 4-6 týdnů. Ještě více uvažující člověk pak nebude steroidy užívat vůbec. Například již zmíněný Bill Roberts sestavil cyklus 2 týdny on 4 týdny off. Cyklus byl založen hlavně na oxandrolonu. Představa Robertse, že na tomto steroidním cyklu udržíte po dobu dvou týdnů normální produkci testosteronu je, jak uvedu, představou mylnou.
Zcela zavádějící jsou ta doporučení, která vycházejí z mylného předpokladu, že k antigonadotrofnímu účinku ( tj.potlačení folitropinu, lutropinu a tím testosteronu) dochází až po 14 dnech užívání AS. Je to zásadní omyl. Například, podávání 15 mg/den oxandrolonu vždy jednorázově ve 21,00 hodin redukovalo hladiny testosteronu po 5 dnech z původních 449 ng/dl na 282 ng/dl. Dlouhodobá inhibice osy hypotalamus – hypofýza – gonády exogenním podáváním AS bude mít za následek potlačení endogenní produkce testosteronu varlaty u mužů, mnohdy s problematickou obnovou její řádné funkce. Další vysvětlování této problematiky přesahuje rámec a účel tohoto článku. Pouze zmíním, že nedávno byly publikovány metody, jak obnovit již potlačenou endogenní funkci varlat z hlediska normální produkce testosteronu. To je ovšem záležitost pro lékaře, takže tyto informace nebudu ventilovat.
Modulace dávkování AS v cyklu
Anabolický cyklus nějak začíná a nějak končí. Postupně se vžilo dogma, že je třeba dávku na začátku cyklu postupně zvyšovat a na jejím konci postupně vysazovat, konstatuje například „Materiál pro doškolování trenérů, metodiků, psychologů a lékařů ve vrcholovém sportu 1980-1981“, publikovaný pro vnitřní potřebu v roce 1986. Za tím účelem různí autoři vymýšlejí četné návody, jak postupovat. Tyto různé variace na stejné téma bývají často zdůvodňovány bizarními myšlenkami a spekulacemi.
Když pyramidu, tak bych volil pouze její sestupnou část, a to ještě řádně zkrácenou, i když ani v tomto případě pro toto konstatování nemám žádný vědecký důkaz, takže jakákoliv debata na toto téma bude pouhá hypotéza či dokonce spekulace, což nemám rád, protože to svádí často k nesprávným závěrům. Velká část teorií se stejně při konfrontaci s vědou neprokáže. Proto bývám k mnoha výzkumem neověřeným názorům různých publicistů většinou skeptický. Mnoho postupů sice vyzkoušela praxe, ale výsledky praktických poznatků nemohou být podkladem k jejich šíření v masmediích, které ctí určitou odpovědnost vůči svým čtenářům. Když již jsme v oblasti spekulací, tak osobně nevidím žádný logický důvod k používání vzestupné části pyramidy.
Na druhé straně jsem si jist, že někteří lidé jsou schopni podat zcela jednoznačnou odpověď, a to bez delšího uvažování, prakticky na všechny okruhy otázek. Takovýmto zdrojům bych se raději vyhýbal, protože takto se chovají lidé, kteří si svou hloupost a nekompetentnost neuvědomují a ohrožují zdraví jiných. Nejlépe je ovšem se dopingu vyhýbat, což ovšem poté, co se IFBB zasloužila o celosvětové rozšíření tohoto nešvaru, a to i mezi nesoutěžící populaci, je pouze zbožné přání.
Mimochodem, vždy je třeba porovnávat případný zisk s možnými riziky. Jinými slovy je třeba zvážit zda se to vyplatí. Odpovědět si musí ovšem každý sám za sebe. Z mého pohledu je užívání jakéhokoliv dopingu pro úspěch v jarních soutěžích v kulturistice zcela nevyvážen případným ziskem, a tedy nelogické. Co je zde ve hře? Snad papírový diplom nebo obdiv nejbližších přátel? Toto může být zaplaceno tím nejcennějším, trvale poškozeným zdravím. Zdravotní důsledky se nemusí projevit okamžitě, ale třeba po dvaceti třiceti letech. A tak je třeba každý krok pečlivě zvážit. Pokud chcete radu od zkušeného člověka: „zapomeňte na doping“. Více pro vás udělat nemohu. Je třeba vzít v úvahu, že jakmile s tím začnete, budete v tom nuceni pokračovat po celou soutěžní kariéru. Láká vás tato představa?
Mimochodem, pravidla IFBB doping zakazují, ale kdo je na mentorování zvědavý? Namítnete, kdo tento zákaz dodržuje? Když vidím fotografie kulturistů v časopisech a jiných masmédiích, tak si myslím, že nikdo. Jistě, nemusí všichni s mým názorem souhlasit, na odlišný názor má každý jistě právo. Já si ovšem ponechám ten svůj, jsou pro to fyziologické důvody.
Vedení IFBB nemá skutečný zájem na eliminaci dopingu z tohoto sportu. Byl by tím ohrožen byznys jejich členů. Podobné názory najdete i v některých amerických časopisech. I v USA si již někteří lidé totiž uvědomují, že směr, který navodilo současné vedení IFBB, není trvale udržitelný. Prostě sport nemůže věčně existovat na podkladě dopingu a sním spojeného zločinného jednání, které spočívá zejména v ilegální výrobě a distribuci dopingových substancí. I v Česku naleznete na internetu ilegální dopingovou lékárnu, jiná je v Bratislavě. Jak jsem se někde dočetl, někteří pomatení mladící to považuji za projev svobody. Svoboda ovšem není bordel. Jak je vidno z komunistické šlamastiky jsme upadli do mafiánské svobody. Za tento stav je zodpovědná IFBB, a to jak mezinárodní, tak národních úrovních.
Neznám další sport, kde by byl doping základním "výkonnostním" prostředkem k dosažení odpovídající, v současné době požadované, úrovně, tak jak je tomu v kulturistice. Tomu tak vždycky bylo, je a zřejmě dlouho bude. V kulturistice musí evidentně proběhnout něco, co bych obrazně přirovnal k sametové revoluci. Do té doby radím všem adeptům: „Věnujte se jinému sportu, případně dělejte kulturistiku kondičně.“
Chápu, že člověk ve dvaceti se na to dívá jinak než po padesátce, ale s tím nic nenadělám. Pouze podotknu, že potenciální nebezpečí demoralizace mládeže a stupeň nebezpečnosti pro společnost, kterou v sobě skrývá doping v kulturistice, je nesrovnatelně větší, než kterou zosobňuje třeba kouření marihuany.
K otázce 2):
U takového množství testosteronu bude zřejmě nutné používat nějakou antiaromatázu třetí či čtvrté generace. Otázkou případného použití selektivních estrogen-receptor modulátorů, čili SERM (dříve blokátory estrogenních receptorů či antiestrogeny). Se budu zabývat ve čtvrtém díle tohoto seriálu. Jaké množství antiaromatázy třeba použít lze bezpečně zodpovědět pouze po realizaci krevních testů, zejména zjištění aktuálních hodnot příslušných hormonů, v tomto případě především estrogenů (estradiol, estron estriol v případě užití testosteronu). Pak se lze kvalifikovaně rozhodnout co s tím. Hladiny estrogenů by se měly pohybovat ve fyziologickém rozmezí, tedy ne na nule. Vyžaduje to ovšem spolupráci s biochemickou laboratoří, což bude problém. Řekl bych, že je třeba udržet hladiny estrogenů v rámci fyziologického rozmezí.
Samozřejmě vím o tom, že se to takto nedělá, a to i na vyšších úrovních. Zpravidla se bude vycházet z nějakých informací, získaných z různých příruček praktiků, ale snažím se popsat optimální situaci. Mám zdůrazňovat, že se jedná o léky, které může předepisovat pouze lékař? Užívat doping naslepo, tedy jenom podle papírových informací a různých undergroundových názorů, získaných třeba z internetu, je cesta, vedoucí k možnému poškození zdraví. Je to jako jezdit automobilem bez znalostí dopravních předpisů, to nemůže skončit dobře.
Uváděný Orimeten™, obsahující aminoglutethimid, je pěkné svinstvo. Nevím proč by jej měl užívat zdravý mladý člověk, pokud si nechce hloupě poškodit zdraví. Aminoglutethimid spolu s testolaktonem patří mezi neselektivní inhibitory aromatázy 1. generace. Blokuje steroidogenezi na několika enzymatických místech a tím narušuje hormonální rovnováhu i tam, kde to nechceme či to není žádoucí. Tento lék bych zařadil mezi historické relikvie. Zatím pouze uvedu, že dnes již známe antiaromatázy třetí a čtvrté generace, i když jejich praktická dostupnost je zřejmě omezená.
V případě nutnosti bych osobně volil něco novějšího, co je selektivnější pro enzym aromatázu. Například anastrozol je nový potentní inhibitor aromatázy, patřící mezi triazoly, je tedy nesteroidní povahy a patří mezi 4. generaci inhibitorů tohoto enzymu ( dalším je letrozol a vorozol). Je znám zatím pod obchodním názvem Arimidex™. Maximální suprese aromatázy, a tím tvorby estrogenů, je dosažena u tohoto přípravku v dávkách již od 1mg/den. Pozor, ne všechny AS využívají ke konverzi na estrogeny enzym aromatázu. V těchto případech by antiaromatáza nepracovala. Cena Arimidexu™ je v zahraničí ovšem značná a preparát je v Česku asi nedostupný. Je to samozřejmě lék, který může předepsat v indikovaných případech pouze lékař. Nehovořím ovšem o černém trhu, kterým se nezabývám.
Znovu zdůrazňuji, že rozhodnutí lze činit pouze na základě nějakých vstupních informací. Čím více jich bude, tím lépe. Nezapomeňme samozřejmě i na jaterní testy. Ovšem k poškození funkce jaterních buněk může dojit, i když jsou krevní hodnoty jaterních testů (AST, ALT)v rámci limitu. Jinými slovy: Jaterní choroby vždycky nemají za následek abnormality v krevních testech, což může být pro někoho nečekaná záludnost. Naopak, studie z roku 1999 nastolila otázku, zdali anabolickými steroidy indukovaná hepatotoxicita není někdy přeháněna. Pro hodnocení jaterních funkcí v případě užívání AS by měly být používány, kromě ALT a AST, rovněž kreatin kináza (CK) a γ-glutamyltranspeptidáza (GGT), jako základní parametry.
K otázce 3):
ACE inhibitory je vhodné nasadit pouze v případě, že někoho již omrzel život. I již zmíněný Bill Roberts varuje na stránkách elektronického časopisu Mezomorphosis (dnes jsou již tyto stránky mrtvé) proti jejich užívání, jak se lze dočíst. Původní článek na toto téma byl rychle z těchto stránek stažen. Někdo si asi uvědomil nebezpečí spojené s jeho šířením.
Nenalezl jsem žádnou studii, která by potvrzovala internetový názor, že tímto lékem lze zvýšit účinnost anabolických steroidů. Nedovedu si ovšem představit, kdo by měl zájem tuto záležitost zkoumat, a tedy výzkum zaplatit. Pravděpodobně se jedná o hypotézu či spekulaci nějakého nezodpovědného steroidního guru. Proto varuji proti jejich užívání, tento lék patří pouze do rukou znalého lékaře.
Závěr:
Sorry, že nemohu podat příznivější zprávu. Být na místě adeptů kulturistiky, hledal bych sport, kde není potřeba užívat doping. Alespoň do doby, než se vymění vedení ve svazu kulturistiky. To nové snad bude razit čistou cestu, což by asi znamenalo odtržení od IFBB. Rozhodně by na soutěžích IFBB nešlo úspěšně soutěžit, zdali vůbec? Nevím, jestli tato situace někdy v dohledné době nastane, ale sport nelze dělat s pomocí zločinu. Anabolické steroidy totiž legální cestou neseženete, a tak musíte hledat cesty nezákonné. Kulturistiku můžete zatím provozovat kondičně. Vězte, že nic netrvá věčně. Tak tomu bylo i v případě vedoucí úlohy KSČ v bývalém Československu.
V dalších dvou článcích této série hodlám vysvětlit některé dopady dopingu na prostatu u mužů. Zjistíte, že i internetové názory jsou často ovlivněny komerčními zájmy, jindy se jedná o obyčejnou lidskou hloupost a nedostatečné znalosti. Na těchto informacích nemůžete stavět.
Považuji ještě za nutné podotknout, že každý lék má negativní vedlejší účinky, i třeba kyselina acetylsalicylová v Aspirinu™. Snahou normálního člověka by tedy mělo být se lékům vyhýbat. Někdy to samozřejmě nejde, ale kvůli sportu? Dostatečný svalový rozvoj pro kondiční či estetické účely jde udělat i bez dopingu a dokonce i bez nesmysly slibujících suplementů, u nichž stejně většinou nebyla prokázána proklamovaná biologická účinnost a hlavně jejich zdravotní nezávadnost, a tak si dejte pozor, aby jste nespadli z deště pod okap. Například jsem v MF-Dnes zachytil konstatování nějaké francouzské instituce pro bezpečnost potravin, která v souvislosti s užíváním kreatinu upozorňuje na možnost vzniku rakoviny.
Zvýšené riziko může rovněž vyplývat v případě konzumace kontaminovaných nutrientů, které mohou někdy obsahovat orálně účinný derivát testosteronu (viz publikovaný nález laboratoře ADV-ČR z října 2000, který již ovšem na těchto stránkách nenaleznete). Ano, to co jsem psal o kontaminaci yohimbinu v článku o diosgeninu se stalo skutkem i v Česku.
Mým názorem je, že bez dopingu nemůžete na sportovní kulturistiku ani pomýšlet, natož se prosadit. Rovněž podle vyznání kalifornského kulturisty zde jiná cesta neexistuje. Oproti původní verzi tohoto článku, zveřejněného jinde, jsem aktualizoval některé své závěry, tak jak vyplynuly ze studia další literatury. Informace zde uvedené tedy nepovažujte za konečné. Již vůbec nejsou určeny k následování. Užívání zde uvedených léků vám může trvale poškodit zdraví. Cílem mého psaní je upozornit veřejnost na praktiky, které se usídlily v kulturistice s nadějí, že státní správa tomu zamezí. Nemyslím si, že by to dokázalo současné vedení IFBB v Česku.
V Ostravě dne 4.1.2001: © 2001 Pražák Eduard
Reference:
protože jsme provedli malé grafické změny a zaroveň dost zásadní změny v kódu stránek, je možné, že se vyskytnou drobné problémy v zobrazování. Prosíme o informování o těchto problémech. Děkujeme.