Trénink při postižení osteoartritidou

Osteoartritida je onemocnění spojené s poškozením kloubní chrupavky, které může být způsobeno mnoha faktory (zánět, úraz). Onemocnění je diagnostikována většinou rentgenem a je spojeno s bolestivými příznaky. Chrupavka postupně ztrácí svoji funkci a pohyb v kloubu se stává trvale bolestivým.

Myšlenka tréninku s oteklými a bolestivými klouby a slábnoucími svaly může znít nesmyslně, ale pokračující výzkum ukazuje, že nechvalný cyklus imobility (nepohyblivosti) a závislosti na druhých, způsobený osteoartritidou může být přerušen vhodným tréninkem, který se stane součástí částí terapie. Dobře navržený program zahrnující aerobic a trénink proti odporu - tedy posilování spojené s tréninkem flexibility celého těla včetně postižených kloubů a jiné zásahy či vlivy jako je hubnutí. Použití některých léků, rehabilitace, ochrana kloubů popř. chirurgický zákrok může zlepšit nepříznivé projevy onemocnění a redukovat dopad osteoartritidy na život člověka.

Artritida je jedna z nejčastějších příčin nepohyblivosti a osteoartritida patří mezi její nejčastější formy. Příčina vzniku není doposud zcela jasná, její vznik však souvisí s věkem. Udává se, že jí trpí přibližně jedna třetina lidí starších šedesáti let.

Toto onemocnění může postihnout jeden nebo více kloubů. Nejčastěji jsou postiženy klouby kolenní a kyčelní. Degenerace kloubní chrupavky je prvním projevem této nemoci. Dalšími projevy jsou spojeny se sekundárními změnami okolo postiženého kloubu, jako je oslabení svalů a růst nové kostní tkáně, která může mít za výsledek ztrátu pohyblivosti a tím i funkci kloubu.

Následky nepohyblivosti

Nepohyblivost celého těla je častým následkem osteoartritidy. Bolest vede ke snížení aktivní činnosti a neschopnost pohybu je často spojena s touto nemocí.
Některé následky imobility včetně ztráty svalové síly a snížené produkce proteoglycanů v kloubní chrupavce uvnitř zasažených kloubů pravděpodobně akceleruje proces nemoci. S tím souvisí následný pokles aerobní kapacity plic a fyzické kondice, to samozřejmě zvyšuje možnost přibírání na váze a s tím spojené další zvýšení zátěže na postižené klouby. Lidé se stávají méně soběstační, stávají se závislí na svém okolí a mají problémy s uplatněním ve společenském či pracovním životě.

Několik výzkumů prokázalo, že trénink může být prospěšný několika způsoby. Postižené klouby jsou ovlivněny přímo i nepřímo a trénink tak může zlepšit zdravotní stav.

Mezi přímé vlivy patří zvýšení pohyblivosti kloubů a zvýšení síly svalů, které nejen podporují ale i ochraňují kloub a snížení bolesti a strnulosti. Pravidelné cvičení je spojováno s významným poklesem otékání kloubů způsobené artritidou.

Tyto zlepšení nejsou příliš překvapující ve světle známých vlivů fyzické aktivity na fyziologii kloubů. Nedostatek krevního zásobování a nervů v ploše kloubní chrupavky kloubu způsobuje, že je vyživována pouze méně aktivně difuzí kloubní tekutiny. Pohyb kloubu je nezbytný k zabezpečení správné výživy a podporuje integritu chrupavky. Zvýšení zátěže či tlaku ve fyziologických mezích zvyšuje úroveň syntézy proteoglycanů a tím se podporuje zachování pohyblivosti. Jak známo pohyblivost (např. rehabilitace) zrychluje uzdravování kloubu po poškození či operaci, kdežto jeho imobilizace - znehybnění - působí proti procesu uzdravování.

Správně zvolený trénink může pomoci v následujících oblastech.

Ochrana kloubů.
Posilovací trénink k posílení svalů v okolí zasažených kloubů pomáhá stabilizovat kloub, zlepšuje odolnost proti nárazu a snižuje stres, který může zrychlit degeneraci chrupavky.
Lepší kontrola tělesné hmotnosti
Trénink může pomáhat kloubům nepřímo a to lepší kontrolou tělesné hmotnosti. Například kolenní kloub nese trojnásobek tělesné hmotnosti při chůzi, pětinásobek při chůzi do schodů nebo při běhu. Je dokázáno, že při nadváze se vyvíjí osteoartritida výrazně rychleji.

Být více v kondici znamená méně bolesti
Aerobní cvičení pro postižené klienty zlepšuje kardiovaskulární kondici, napomáhá snižovat příznaky nemoci a zlepšuje funkční kapacitu orgánů. Na druhou stranu je třeba opatrnosti, protože nadměrná zátěž může zrychlit vývoj osteoartritidy.

Plán tréninku by měl být zaměřen na kardiovaskulární zdatnost, zvýšení síly, zvýšení flexibility s důrazem na zvýšení kloubní pohyblivosti postižených kloubů.

Kardiovaskulární kondice

Jako u zdravých jedinců aerobní trénink by měl být zaměřen na zvýšení srdečního výkonu na úroveň 60-80% individuálního maxima a udržet ho po dobu třiceti minut, trénink by měl probíhat minimálně třikrát týdně. Low impact trénink je obecně nejlepší z hlediska možného rizika ortopedických komplikací. Menší riziko kardiovaskulárních problémů je také výhodou. Trénink na stacionárním kole může být ideální pro lidi s koleny postiženými artritidou. Samozřejmě aerobní trénink by měl být součástí celkového tréninkového plánu.

Zvýšení síly neboli trénink proti odporu by měl zahrnovat trénink celého těla, ne jenom svaly v okolí postižených kloubů. Svaly samozřejmě budou reagovat až v případě, kdy jsou zatěžovány více než na kolik jsou zvyklé. Je možné využívat všech dostupných prostředků, jako jsou volné činky, posilovací stroje a kladky a je možné posilovat také doma. Součástí posilování by se měl stát strečink, a posilované svaly zároveň protahovat. Protahování by mělo být součástí posilovacího tréninku. Je třeba pamatovat na to, že protahování má z pohledu času daleko vyšší účinnost a pokud se protahuje - používá strečink - je nutné také protahované svaly posilovat. V mnoha studiích bylo dokázáno, že i tělo člověka v seniorském věku reaguje positivně na uvedené aktivity.

Flexibilita a pohyblivost

Při tréninku flexibility a pohyblivosti je třeba trénovat celé tělo, nejen poškozené končetiny. Samozřejmě je třeba se zaměřit na svaly, které mají přirozenou tendenci ke zkracování. Klouby postižené osteoartritidou vyžadují trénink v celém fyziologickém rozsahu kloubu. Maximální fyziologická (i pasivní) flexe a extenze kloubu je zvláště důležitá před začátkem strečingu. Pokud je to možné, je dobré předem identifikovat a při tréninku rozlišovat, zda je omezená pohyblivost kloubu způsobena nemocí, zkrácenými svaly kloubu nebo oběma faktory.

Zvláštní cvičení na klouby

Trénink na postižené klouby by měl být zaměřen na zachování maximální fyziologického rozsahu kloubu. Můžou k tomu přistupovat i pasivní fyzikální procedury. Samozřejmě, že tento trénink výrazně zlepšuje kvalitu života postiženého člověka.

Individualizace v tréninku.

trénink by se měl skládat vždy z několika částí a měl by být tvořen vždy individuálně na tělo danému jedinci. Důležité je také trénink evidovat a průběžně vyhodnocovat. Je třeba skloubit trénink s ostatní léčbou a zvolit dobré načasování tréninkových jednotek.

Trénink a použití léků

Při trénování a současném užívání léků ovlivňujících bolest je třeba mít na paměti, že je posunut práh bolestivosti a být velmi opatrný v dávkování a intenzitě tréninku a tělo často nepředává odpovídající podněty o velikosti a intenzitě zátěže.

Závěrem je třeba poznamenat, že nelze trénovat bez spolupráce s lékařem a kvalitním trenérem. Velmi důležitá je i psychologie přístupu, kterou se tento článek nezabýval.

Literatura:

1. Havlíčková, L. a kol. Fyziologie tělesné zátěže I. Universita Karlova, Praha 1994
2. DiNubile NA: Strenght Training. Clin Sport Med 1991
3. The Physician and Sportmedicin: Osteoarthritis: How to Make Exercise Part of Your Treatment Plan
4. Oxford Medical Dictionary