Po dobách nadměrné popularity se protahování oprávněně stalo
součástí běžného posilovacího tréninku. V posledních letech se
věnuje více pozornosti i vlivům okolí na sval při protahování.
Jedním z nejvýznamnějších faktorů působících na sval je teplota.
Poměrně známý je vliv pasivního zahřátí na sval. Bylo zjištěno,
že zahřátí působí positivně na zvýšení rozsahu pohybu při
protahování, ale překvapivě nebyly zjištěny žádné souvislosti s
prevencí zranění. Překvapením však je, že podobně působí
podchlazení svalu. Mechanismus účinku je však odlišný. Při tomto
postupu dochází k analgetickému účinku na sval - tedy snížení
prahu bolestivosti, který je často limitem rozsahu strečinku. Je
třeba poznamenat, že tento postup může být značně rizikový s
ohledem na svalová poranění. Při sledování bylo zjištěno, že
pouhé zahřátí svalu bez následného protahování nezvyšuje rozsah
pohybu při následném výkonu. Mnohem lepších výsledků při
protahování se dosahuje aktivním zahřátím svalu - tedy pohybem.
Většina pokusů v této oblasti je dělána na zvířatech pomocí
zahřívání tepelnou lampou. Výzkum u lidí se častěji zabývá
aktivním zahřátím svalu, ale aktivita působí na svaly několika
způsoby - například uvolnění vápníku a zapojením dalších
motorických jednotek - ve srovnání s jednoduchým zvýšením
teploty.
Ve výzkumu je samozřejmě z humánních důvodů nemožné simulovat
poškození svalu. Také je u zvířat obtížné simulovat svalové
dysbalance či jednotlivé zkrácené svaly.
Mám pocit, že simulace zkrácení svalů jeho fixací či omezením
pohybu u zvířat nelze porovnávat se zkrácením svalů u člověka, z
důvodů silných civilizačních vlivů člověka na jeho pohybový
aparát.
Podchlazení použité během statického protažení se ukázala jako
nejefektivnější metoda pro zvětšení pasivního statického rozsahu
pohybu, ale pouze když je použito v počátcích protahování.
Při použití aktivního zahřátí většina lidí věří, že lehké zahřátí
před zahájením samotné aktivity zvyšuje teplotu svalu, snižuje
svalovou strnulost a zvětšuje rozsah pohybu. Studie u zvířat
stále ukazují pokles strnulosti svalu i šlachy, pokud je
předehřátá a potvrzují tyto závěry. Nicméně rozsah teploty, které
byly při studii zjištěny, je mimo fyziologické hranice teploty u
člověka.
U lidí závisí efektivita zahřátí a pokles ztuhlosti svalu na typu
zahřívacích cviků a na typu svalů. Například běh snižuje ztuhlost
lýtkových svalů, ale ne u hamstringů. Podle výzkumu nemá běh vliv
na rozsah pohybu. Strečink po zahřívacích cvicích snižuje
ztuhlost hamstringů, ale účinky netrvají ani 30 minut, a to
dokonce i tehdy, když se hned po protahování začíná trénovat.
Podle jediné provedené studie jízda na stacionárním kole nemá
vliv na rozsah pohybu u kvadricepsů a hamstringů, i když u
kotníku ke zvýšení rozsahu pohybu došlo. Jiná studie zjistila, že
pomocí jízdy na stacionárním kole došlo ke zvětšení pasivního
ohybu boku, ale že pánev nebyla během měření náležitě
stabilizována.
Závěrem je třeba poznamenat, že závěry studií nejsou jednoznačné,
protože podle mého názoru nelze zcela interpretovat výsledky
studií uskutečněné na zvířatech na člověka a aktivní zahřátí
pohybem zůstává stále nejlepší přípravou na následné
protahování/strečink i sportovní výkon.
protože jsme provedli malé grafické změny a zaroveň dost zásadní změny v kódu stránek, je možné, že se vyskytnou drobné problémy v zobrazování. Prosíme o informování o těchto problémech. Děkujeme.