Hodnocení pohybového chování a osobnosti

Při trenérské praxi se neustále setkáváme s novými cvičenci. V následujícím krátkém přehledu se pokusím popsat základní způsoby hodnocení pohybového chování a osobnosti.

Sklon k pohybu

Hodnotíme přirozený vztah k pohybové aktivitě. V zásadě rozlišujeme tři úrovně pohybové aktivity. Nízká úroveň může být přechodným stavem. Pokud je to stálý stav, je třeba vytvořit silnou motivaci ke cvičení. U nadměrné pohybové živosti je naopak třeba maximálně zkoncetrovat cvičence na průběh pohybu a zejména v počátečních fázích tréninku se maximálně soustředit na techniku. Lze využít i koncentrační postupy využívané v bojových umění, józe nebo v autogenním tréninku. K tlumení lze využít i některých vitamínů (výrazně individuální účinek), popř. i léků – po konzultaci s lékařem.

Nejčastěji se setkáváme s přirozeným sklonem k pohybu, je dobré si této charakteristiky dobře všímat, i vzhledem k vývoji v čase.

Pohybová bohatost

Přirozenou bohatost pohybu, nebo tzv. „pohybovou inteligenci“ lze hodnotit již podle mimiky a gestikulace. Pohybová bohatost se projeví již v několika prvních tréninkách, kdy trenér pozná, jaké úsilí bude třeba vynaložit na nácvik techniky. V případě posilovacího tréninku se často setkáváme nerovnoměrným rozložením pohybové inteligence v rámci jednotlivých svalových skupin. V této souvislosti je dobré připomenout, že nácvik nového cviku začínáme vždy dominantní končetinou, aby došlo k zafixování co nejdokonalejšího pohybového vzorce.

Výkon pohybové soustavy

Výkon znamená pohyb v určitém časovém úseku. Výkonnost lidského organizmu závisí zejména na

1. rychlosti metabolismu
2. kvalitě (zdraví) orgánových soustav
3. kvalitě řízení pohybu a ekonomii spotřeby látek

tyto charakteristiky člověka nelze zhodnotit jednoduchými testy a vždy bude třeba použít ke kvalitní kontrole spolupráci lékařsky vzdělaného odborníka.

Pohybová koordinace – harmonie pohybu

Koordinace pohybu – technika pohybu je schopnost provést přesně pohyb. Velmi souvisí s pohybovou bohatostí. Je to schopnost koordinovat jednotlivé svalové skupiny tak, aby docházelo k jejich postupnému zapojování v čase, aby pohyb probíhal přesně podle správného pohybového vzorce – maximálně ekonomicky.

Objektivní zhodnocení vyžaduje přístrojovou techniku, v praxi jsou dostatečná subjektivní hodnocení trenérem.

Žádná teorie nemůže popsat všechny možnosti a kombinace, které přináší praxe. Na závěr bych rád zdůraznil důležitost pravidelné komunikace ve vztahu trenér cvičenec, která bohužel není vždy samozřejmostí. A také vzájemná důvěra je vždy nezbytnou podmínkou úspěšné spolupráce.