Vnější a vnitřní vlivy na výkonnost

Studium genetiky a psychologie nám může objasnit poměr vlivů vnějších (trénink, prostředí…) a vnitřních (genetické předpoklady) na fyzický výkon, ale porozumění a využití těchto poznatků vyžaduje interdisciplinární teoretický základ. Tímto základem se může stát teorie dynamických systémů, která se osvědčila při výzkumu chování komplexních systémů.

Je nutné začít tím, že je pouze málo důkazů , které jednoznačně ukážou buď na vliv genetiky nebo na vliv tréninku při hodnocení sportovního talentu. Byl zkoumán názor, že sportovní výkon se skládá více z hodin strávených tréninkem než z genetických vlivů a byl učiněn závěr, že budoucí výzkum by měl více věnovat pozornost i genetickým faktorům. Jiný názor se přiklání k tomuto řešení: zkoumat vztah vlivů vnějších (trénink) a vnitřních (genetické předpoklady) a dalších vlivů na jedince. Teoretické vyhodnocení takto získaných poznatků nutně bude muset být komplexní a interdisciplinární. 

Teorie dynamických systémů vysvětluje některé fenomény, které se objevují v komplexních přírodních systémech jako jsou třeba počasí nebo živý organismus. Dynamické systémy se v přírodě skládají z mnoha vzájemně se ovlivňujících částí a jsou zatíženy různými stupni entropie, která působí na to, aby došlo ke změně pozice těchto částí. Tomuto popisu odpovídá i pohyb člověka, který se skládá z mnoha subsystémů ve vzájemné interakci: nervový, endokrinní a skeletomuskulární. 

Klíčovou otázkou dynamických systémů týkajících se koordinace interakce mezi stupni entropie při pohybech zaměřených na cíl, jako je chycení míče nebo provedení trojitého salta. Při zkoumání získávání sportovních dovedností teorie dynamických systémů může objasnit jak se v průběhu času (týdny, měsíce a roky) mění vývoj koordinace pohybu a kontroly nad tělem.

Co ovlivňuje změny v těchto dynamických systémech? K odpovědi na tuto otázku můžeme použít takzvanou teorii omezení. Tato teorie má tradici v teoretické fyzice a vývojové a teoretické biologii. Zhruba řečeno, omezení jsou faktory, které determinují nebo organizují systém složený z mnoha dílčích částí a proces, jako je například zmíněné počasí a klima, kolonie termitů a také zmíněný pohybový systém člověka. Na pohybový systém člověka se můžeme dívat ze tří pohledů: z pohledu orgánového, z pohledu funkce / úlohy kterou plní a z pohledu okolí, kde zahrnujeme vliv sociálního a kulturního prostředí. Všechny tyto pohledy ovlivňují pohybový systém člověka a tím i jeho sportovní výkon.

Je samozřejmě důležité aby sportovní vědci a profesionálové porozuměli celé šíři vlivů působících na sportovní výkon člověka. Jak dalece je maximální sportovní výkon geneticky ovlivněn je jedna ze základních otázek. Jeden sportovec bude mít téměř ideální genetickou výbavu, ale nebude tak tvrdě trénovat jako sportovec s mnohem horší genetikou a nikdy nedosáhne toho, čeho dosáhl druhý sportovec. Kde však leží ona hranice, zůstává stále nejasné. Přistupuje k tomu také vliv prostředí, ve smyslu mít kde a kdy trénovat, mít kvalitní stravu a péči a cítit podporu okolí.

Na část těchto otázek bude pravděpodobně schopné odpovědět genové inženýrství, ale s největší pravděpodobností zůstane i tak stále vysoká variabilita sportovních výkonů za hranicí vědeckého poznání.