Základy diagnostiky v kulturistice

1. Úvod

Diagnostika jako část sportovní přípravy je vzhledem k mohutnému rozvoji sportu a zejména stále stoupajícími nároky na špičkové výkony ve sportu vrcholovém neoddělitelnou součástí moderní přípravy sportovce. Jako interdisciplinární obor klade diagnostika vysoké nároky na všeobecné i odborné znalosti trenéra, kdy není důležité pouze správně diagnostikovat, ale také správně interpretovat výsledky do tréninkové praxe. V současnosti mají trenéři či sportovní lékaři k dispozici nejmodernější diagnostickou techniku, samozřejmě s ohledem na výkonnost sportovce a s tím souvisejícími finančními možnostmi. Diagnostika dokáže sportovci nejen pomoci (výš, dál, rychleji, lépe...), ale také má svůj smysl v udržení zdraví.

Úvodem je třeba charakterizovat základní rysy a aspekty, které ovlivňují diagnostiku v kulturistické přípravě a tréninku.

Kulturistika je velice mladý sport, rozvíjející se od počátku tohoto století, na vědeckém základě se rozvíjí od padesátých let tohoto století. Je to pravděpodobně jediný sport, kde tréninkový proces je zcela odlišný od vlastní soutěže. Jako silově - estetický sport, který v soutěžní podobě vždy hodnotí lidé - rozhodčí. Tento způsob hodnocení má nejblíže k hodnocení krasobruslení. Je to vždy hodnocení subjektivní.

Jak již jsem uvedl, zásadně se liší tréninková příprava - trénink v posilovně / fitcentru - od soutěžní podoby, která spočívá v demonstraci (svalového rozvoje, souměrnosti jednotlivých svalových skupin a v předvedení volné sestavy) na soutěžním pódiu. Jako výrazně individualistický sport - subjektivně hodnocený - nebylo a pravděpodobně nikdy nebude stanoveno měřítko ideální postavy, proto se v následujících řádcích zaměřím na přípravu předsoutěžní, kde lze uplatnit některé diagnostické metody více než v analýze či sledování vlastní soutěže.

2. Uplatnění diagnostiky
při tréninku kulturistů vidím v následujících oblastech:

2.1. Hodnocení postavy

2.1.1. Symetrie postavy
při sledování symetrie postavy hodnotíme postavu sportovce z hlediska souměrnosti jednotlivých svalových skupin s ohledem na geneticky determinované vlastnosti lidského těla, jako je délka a vzájemný délkový poměr kostí, které předurčují výsledný estetický dojem z postavy.

2.1.2. Tvar a stupeň rozvoje svalových skupin
hodnocení tvaru probíhá pouze vizuálně - tedy subjektivně - a poskytuje jedno ze základních hledisek pro sestavení tréninku.
Stupeň rozvoje svalových skupin sledujeme nejen vizuálně, ale můžeme použít jednotlivé cviky (běžně používané v tréninku) pro zjištění svalové síly. Velmi vhodné je zjištění, zda některé svalové skupiny nejsou zkrácené. V tomto případě se používá srovnávacích testů.

2.1.3. Zjištění poměru aktivní tělesné hmoty
zde využíváme empirických vzorců pro stanovení podílu svalové hmoty a tuku. Můžeme použít zároveň metod měření podkožního tuku. Jedna z metod je rozepsána dále.
2.2. Sestavení, hodnocení a evidence tréninku.

2.2.1. Sestavení a hodnocení tréninku
vychází samozřejmě z hodnocení postavy a ostatních hledisek individuálních pro každého sportovce, poskytuje základ pro sportovní přípravu.

2.2.2. Evidence tréninku
je velmi důležitou součástí kvalitní sportovní přípravy, bohužel často opomíjenou. Ideální evidence tréninku obsahuje základní údaje o provedeném tréninku (datum, čas, trvání, forma a způsob, atd.), subjektivní pocity sportovce, použité doplňky výživy a jídelníček. Jednoduchý a přesto dostačující způsob evidence tréninku umožňuje tréninkový deník. Evidence tréninku je nezbytná také pro zpětnou analýzu postupů, hledání chyb a další rozhodování.
2.3. Výživa a sportovně - zdravotní hlediska

2.3.1. Výživa
nabývá stále většího významu v moderní sportovní přípravě a proto důkladná znalost potřeb stravovacích potřeb sportovce je velmi důležitá. Vychází se ze známých tabelovaných hodnot jednotlivých potravin. Tyto znalosti se aplikují do sestavovaného jídelníčku, aby byl dodržen poměr základních a doplňkových živin ve stravě. Vycházíme z hmotnosti sportovce, s přihlédnutím na poměr ATH a tuku, s cíle tréninku (silový, objemový, tvarovací, rýsovací), z použitých doplňků stravy atd..

2.3.2. Sportovně - zdravotní hledisko
tato oblast, která byla dříve doménou lékařů, se vzhledem k stále větší profesionalizaci sportu přibližuje do působnosti trenérů. Diagnostika v této oblasti působení se zaměřuje nejen na zlepšování výkonu sportovce, ale také na zachování jeho zdraví. Bohužel tato oblast diagnostiky je v kulturistice opomíjená a téměř se nepoužívá. V kulturistice by jistě našlo uplatnění např.: měření krevního tlaku a pulsu, dusíková bilance před a po tréninku apod.

3. Konkrétní příklady použití
Nyní na příkladech podrobněji popíši jednotlivé příklady uplatnění diagnostiky:

3.1. Měření kožní řasy

Jednou z metod, která se používá ve sportovní přípravě kulturistů je měření kožní řasy. Toto měření nabývá na významu s blížícími se soutěží, na které má sportovec snahu presentovat se co s nejmenším množstvím podkožního tuku, který se právě uvedenou metodou zjišťuje, aby dobře vynikl svalový rozvoj.

Metodika tohoto měření není složitá a je dostatečně prověřená i v ostatních sportech. Vzhledem k její tradici je zpracována poměrně přesně, je velice rychlá a levná.

Tato metoda vychází z poznatku, že asi polovina celkového tuku v těle je uložena pod kůží. Na přesně stanovených místech je možné kůži zřásnit a pomocí kaliperu nadzvednutou kožní řasu změřit. Podle metodiky Dr. Chytráčkové se měří následující kožní řasy:

3.1.1. Kožní řasa nad tricepsem
řasa probíhá svisle, měříme nad trojhlavým svalem pažním, paže visí volně podél těla. Řasu vytahujeme v polovině vzdálenosti mezi ramenem s loktem, kaliper se přikládá 1 cm dolů od prstů ruky.

3.1.2. Kožní řasa pod lopatkou
Řasa probíhá mírně šikmo podél průběhu žeber, měříme přímo pod dolním úhlem lopatky. Měřená osoba stojí, ramena jsou uvolněná (minimální svalové napětí). Kaliper přikládáme vpravo - laterálně - 1 cm od prstů v úhlu asi 45o s horizontálou.

3.1.3. Kožní řasa nad spinou
Kožní řasu lokalizujeme podél průběhu hřebene kosti kyčelní, v pomyslné čáře pod podpažní jamkou. Její směr je asi 45° k horizontále, směrem ke středu těla.

3.1.4. Kožní řasa na břiše
Kožní řasa probíhá vertikálně, vlevo od pupku. Kaliper přikládáme kolmo na řasu asi 1 cm od prstů.

3.1.5. Kožní řasa na stehně
Kožní řasu lokalizujeme nad čtyřhlavým svalem stehenním v poloviční vzdálenosti od rozkroku ke kolenu. Měřená osoba sedí, chodidlo měřené končetiny se celé opírá o podložku. Kapliper přikládáme v podélné ose s kostí stehenní.

3.1.6. Kožní řasa na lýtku
Kožní řasu měříme v místě největšího obvodu lýtka. Měřená končetina je opřena o podložku tak, aby koleno bylo v pravém úhlu. Řasu vytahujeme vertikálně na vnitřní straně lýtka.

Hodnoty, které získáme uvedenou metodikou jsou většinou nekompatibilní s jiným kaliperem. Proto je vždy důležité, aby byla použita metoda, tabulky a kaliper od jednoho výrobce. V praxi je také možné pracovat s absolutními čísli, Kdy jsou známy tloušťky řasy z minulé soutěže a tyto údaje porovnáváme s hodnotami aktuálními.

3.2. Měření a porovnávání dráhy činky

Další z diagnostických metod, která by se dala použít v posilovacím tréninku kulturistů je měření a porovnávání dráhy činky. Tato metoda nachází uplatnění hlavně u technicky a metodicky náročných cviků. Vzhledem k již zmíněné vysoké individualitě kulturistického tréninku (vzhledem k sestavení tréninku, životosprávy či provádění jednotlivých cviků), uvedu využití diagnostiky na příkladě technicky pravděpodobně nejnáročnějšího cviku, za který je považován trénink dřepů s činkou umístěnou za hlavou. Tento cvik je také ze zdravotního hlediska řazen mezi rizikovější cviky.

Měření tohoto cviku bych doporučil následující metodiky.

První metodika by spočívala ve využití videotechniky. Zaměření videokamery na cvičícího sportovce v postupně různých úhlech a následná analýza záznamu, by umožnila sportovci „se vidět“ a tím odstranění chyb v provádění cviku. Velmi výhodné by bylo sledovat časově posunuté záznamy, například s intervalem šest týdnů, kde by se daly pozorovat změny provádění cviku.

Tato metoda by se dala používat i v tréninku kondičním - ve fitcentrech, protože nevyžaduje žádné speciální zařízení a podle mého názoru je pro sportovce atraktivní.

Druhou variantou tohoto měření je umístění sondy na ose činky a následné sledování dráhy činky. Tato metoda již vyžaduje specializované zařízení umožňující monitorovat a následně vyhodnocovat dráhu činky. Zde je nejdůležitější boční pohled, následuje čelní pohled a půdorysný pohled. Tuto metodu je možno kombinovat s předchozí metodou (s videotechnikou) tak, aby se dostal kompletnější pohled.

3.3. Měření krevního tlaku

Další diagnostickou metodou, kterou bohužel používá velmi málo trenérů je měření krevního tlaku. Tato diagnostická metoda by se měla používat jak v přípravě sportovní, tak také kondiční. Tato problematiky je obzvláště aktuální v současné době, kdy do fitcenter přichází mnoho lidí „z ulice“, kteří často neznají stav svého organismu. Vysoký krevní tlak patří mezi nejčastější civilizační choroby. Toto nebezpečí je spočívá také v situaci, že lidé o svém vysokém tlaku nevědí a nesprávným způsobem tréninku (zadržování dechu) se můžou bezprostředně ohrozit na zdraví.

Na trhu je v poslední době řada digitálních přístrojů, které umožňují i laikům snadno a rychle měřit tlak.

Krevní tlak by se měl vždy měřit před zátěží, v průběhu zátěže a po zátěži. V ideální situaci je možno měřit při aerobní zátěži (stacionární ergometr), a při zátěži anaerobní (typický posilovací trénink) - doporučuji leg - press nebo bench - press. Největší význam má s ohledem na sportovní přípravu měření krevního tlaku při zátěži anaerobní, kdy při positivní části pohybu dochází k zadržování dechu a výrazně stoupá systolický i dyastolický tlak.

Diagnostika v tréninku kulturistů není zatím příliš rozšířená, vzhledem ke krátkému trvání tohoto sportu. V budoucnu pravděpodobně dojde k dalšímu využití diagnostických metod a postupů. Také pravděpodobně dojde k transferu některých metod z oblasti odborného lékařství. Využití diagnostiky dnes, vedle intuitivních postupů při tréninku, patří k moderní koncepci sportu.

Další oblastí sportu, kde dojde k využití diagnostiky bude kondiční sport, který zaznamenává v poslední době trend - všech vyspělých zemí - tj. zvýšená péče člověka o své zdraví a tělo.

Seznam použité literatury:

1. V. Kolouch, L. Kolouchová: Kondiční kulturistika, Olympia 1990
2. Kolektiv autorů: Kulturistika od A do Z, I. a II. díl, , CnS Zlín 1993
3. P. Novák: Kulturistika pod mikroskopem, část výživa, Pardubice 1992
4. V. Kolouch, L. Boháčková: Cvičení ve fitcentrech I. II., Olomouc 1994